Puškinovy Mrtvé duše

Jako jsem se naučil od Rudy Koblice k řešení některých matematických problémů přistupovat odzadu a stejně občas přistupuji s chutí ke skládání básní, nejinak je to i se čtením některých autorů. Začínám mnohdy díly, která jsem od nich vůbec neznal a přes ně se teprve došplhávám k těm, co se o nich učí v hodinách literatury. Je to takový komplex Kryštofa Kolumba, který plaval přes Atlantik čtyřikrát a na americký kontinent snad doplul až při své třetí či čtvrté výpravě, jestli vůbec. Také mám radši neznámé ostrůvky, z nichž už je to pak k těm rozlehlým pevninám jen krůček. Nejsem literární Magalhães, abych si systematicky mapoval celé dílo.

Čtu Gogolovu Zpověď, napsanou v roce 1847 a vydanou až posmrtně v roce 1855. Jak už jsem psal před více než pěti lety, znám z divadla Revizora a Ženitbu, ale nikdy jsem nedoplul k Mrtvým duším, které znám jen z vyprávění Vojty Krause. Ve Zpovědi Gogol píše:


… Puškin přiměl mě k tomu, abych pohlédl na věc vážně. Už dávno mě k tomu měl, abych se pustil do velkého spisu… Po té jal se mi ukazovat na mé slabé složení tělesné, na mé neduhy, které mohou předčasně zničit můj život; uvedl mi za příklad Cervantesa, který, byť napsal několik velmi pozoruhodných a velmi dobrých povídek, kdyby však se nebyl pustil do Dona Quijota, nikdy nebyl by zaujal onoho místa, jež má nyní mezi spisovateli, a závěrkem dal mi svůj vlastní sujet, z něhož chtěl sám vytvořit nějakou báseň a jehož by nebyl dal nikomu jinému. To byl sujet Mrtvých duší. (Myšlenka Revizora náleží také jemu)...

Jsou to věci v té literatuře! V české i anglické wikipedii je opravdu u Revizora poznámka, že námět poskytl Gogolovi Puškin, u Mrtvých duší se o tomtéž mlčí. Až na ruské wikipedii se lze dozvědět i detaily, kde k námětu Puškin přišel (prý mu o mrtvých duších řekl poručík Liprandi při jedné z Puškinových návštěv Moldávie).

Čekám na svého Puškina?