Když jsme se před osmi lety naposledy sešli na větším třídním srazu 14 let po ukončení základky, jak jsme postupně přicházeli, na pivní tácek se psaly tipy, kolik se nás nakonec sejde.
Ta čísla jsou jasná (i když ve všech případech příliš optimistická), u všech ale navíc stojí „+K“. Všichni jsme se totiž nejvíc těšili na Rudu Koblice, našeho tříďase. Slíbil, že přijde. A nepřišel. Týden na to nám umřel. Série téměř každoročních třídních srazů od roku 1999 byla přerušena.
Včera jsme se sešli po 22 letech od základky (bylo nás celých 15, bohužel už bez K), a tak sem přikládám pár dokumentů našeho zrání (na všech společných fotkách ze základky jsem bohužel chyběl, na srazech naopak).
1986
1989
1999
2003
2011
Opravdu nás vítr zavál do všech světových stran jak geograficky tak profesně, ale popovídání to včera bylo velmi inspirativní. Zejméne informace o hlohu a černém bezu od Andreje se budou jednou hodit. Lucie zase nedávno zakotvila v italském Trentinu přímo kousek od města Tridentu, nedaleko všech těch míst, která proti rakouské armádě bránili českoslovenští legionáři! A protože je to novinářka, jejíž reportáže můžete vídat např. v Objektivu nebo číst např. v Koktejlu či Magazínu IN, už teď je jasné, kdo naši expedici posune tam, kam jsem si to od začátku přál. Aspoň vidíte, že to není chiméra. Pár účastníků už se mi přihlásilo, zejména z řad řidičů. To mě motivuje k dalšímu článku na toto téma, který snad můžete očekávat již zítra.
2 komentáře:
sraz byl super, jen chci opravit datum naší 1. sleziny. Byl to rok 2000 (to už bylo období s Dádou:)
Jarmila.
No tak já tě s tou expedicí beru za slovo, Honzíku. Dokument o československých legionářích v Itálii už plánuju nějakou dobu i já... Ach ty synchronicity. :-)
Lucie
Okomentovat