30. října 2011

Valéryho boty

Valéry je duch mužný, kladný, jasný a pronikavý. „Co je mi po Asii a po Orientě,“ prohlásil jednou. „Má vlast – toť Řecko.“

Cituji z konce studie Františka Götze Paul Valéry, básník evropské síly (Tvář století,  1929). Nevím, jestli si to Götz nevymyslel, ale i kdyby, vystihuje to povahu tohoto francouzského básníka, který v roce 1892 prodělal duševní krizi, po níž se na dvacet let odmlčel a ponořil se do studia věd, matematiky a filosofie.

Asie a Orient, kolébky filosofických systémů tak cizích evropské nátuře a přece ji stále kořenících. Křesťanství v evropském pojetí není nic jiného než orientální větev naroubovaná na kmen antické filosofie. Vliv Orientu na současné duchovní prožívání světa u ateistů je rovněž značný.

Asie a Orient, dvě bosé nohy lidské duše. Odtud přicházeli bosí prorokové hlásat oproštění od světských radostí, askezi, hloubání v nitru. První, co jsme s těmito proroky v Evropě udělali, bylo, že jsme je obuli.

I na Korfu se dají sehnat zimní boty. Je to jediný suvenýr, co jsem si z Řecka přivezl. A až doma jsem zjistil, že jsou MADE IN ALBANIA. Zřejmě z medvědí kůže jako měl Ötzi. Nebo z kůže kosovských Srbů. Čeká nás zase zima, marketingová strategie okoukaná od Eskymáků. Musíme se do ní obout.

Paul Valéry se narodil před 140 lety.

Žádné komentáře: