Poslední dobou mi v hlavě běhá nápad na divadelní hru á la Petr Karvaš o domovní schůzi. To je tak bohatý vesmír, že bych chtěl, aby byla alespoň jednou za týden! Přemýšlel jsem, že bych se chodil dívat na cizí domovní schůze pod nějakou legrační záminkou, že jdu třeba nabídnout nové řešení zavírání vchodových dveří, a pak bych si celé zbylé jednání dělal scénáristické poznámky.
Sousedé v činžáku, ta změť naprosto odlišných typů, ras, osudů, náhledů na svět, to nepřeberné množství třecích ploch, různorodých zájmů, domácích mazlíčků! A přitom zároveň prototyp vztahu bližní – bližní. V některých jazycích je soused a bližní vyjádřen jedním slovem.
Co se narodila Julinka, seznámili jsme se s mnoha sousedy blíže, tedy se i pro nás postupně proměňují v naše bližní. Věruška je narozená ve znamení Blíženců, takže možná proto od té doby, co je doma, některé sousedy vyloženě přitahuje. A já mohu pozorovat kříšení a rozvoj sousedských vztahů i mimo domovní schůze. Jaká nádhera!
Včera jsem pročítal Bieblovu sbírku Zrcadlo noci (1939) a narazil jsem na báseň Hrací dům, která začínala těmito verši:
Vzpomínám si
Když se narodila v třetím patře holčička
Za hrozného reptání všech sousedů…
„To je o nás,“ vykřikl jsem na Věrušku a začali jsme se dohadovat, jestli bydlíme ve třetím nebo ve čtvrtém patře. Protože přízemí se nepočítá, jde přeci o nulté poschodí (i když nemáme výtah, který by nám to dosvědčil), asi opravdu bydlíme ve třetím patře našeho činžáku. Začal jsem číst nahlas, protože jsme byli zvědaví, co se z básničky vyklube.
Vzpomínám si
Když se narodila v třetím patře holčička
Za hrozného reptání všech sousedů
Ozvala se právě v akustickém domě
Na který hrávala celá ulice
Počínajíc károu lakýrnického učedníka
A končíc wagnerovskou operou stěhovacích vozů
A potom zemětřesením pochodujících regimentů
Neklidných nocích když celý svět byl vzhůru
V nocích kdy se s pláčem rodily děti
V nocích kdy křičela malá Julie
V nocích před mnoha lety ve zbouraném již činžáku
Miluju svět, v němž Bůh nepromlouvá jen skrze Bibli, ale i skrze Biebla!
Sousedé v činžáku, ta změť naprosto odlišných typů, ras, osudů, náhledů na svět, to nepřeberné množství třecích ploch, různorodých zájmů, domácích mazlíčků! A přitom zároveň prototyp vztahu bližní – bližní. V některých jazycích je soused a bližní vyjádřen jedním slovem.
Co se narodila Julinka, seznámili jsme se s mnoha sousedy blíže, tedy se i pro nás postupně proměňují v naše bližní. Věruška je narozená ve znamení Blíženců, takže možná proto od té doby, co je doma, některé sousedy vyloženě přitahuje. A já mohu pozorovat kříšení a rozvoj sousedských vztahů i mimo domovní schůze. Jaká nádhera!
Včera jsem pročítal Bieblovu sbírku Zrcadlo noci (1939) a narazil jsem na báseň Hrací dům, která začínala těmito verši:
Vzpomínám si
Když se narodila v třetím patře holčička
Za hrozného reptání všech sousedů…
„To je o nás,“ vykřikl jsem na Věrušku a začali jsme se dohadovat, jestli bydlíme ve třetím nebo ve čtvrtém patře. Protože přízemí se nepočítá, jde přeci o nulté poschodí (i když nemáme výtah, který by nám to dosvědčil), asi opravdu bydlíme ve třetím patře našeho činžáku. Začal jsem číst nahlas, protože jsme byli zvědaví, co se z básničky vyklube.
Vzpomínám si
Když se narodila v třetím patře holčička
Za hrozného reptání všech sousedů
Ozvala se právě v akustickém domě
Na který hrávala celá ulice
Počínajíc károu lakýrnického učedníka
A končíc wagnerovskou operou stěhovacích vozů
A potom zemětřesením pochodujících regimentů
Neklidných nocích když celý svět byl vzhůru
V nocích kdy se s pláčem rodily děti
V nocích kdy křičela malá Julie
V nocích před mnoha lety ve zbouraném již činžáku
Miluju svět, v němž Bůh nepromlouvá jen skrze Bibli, ale i skrze Biebla!
Žádné komentáře:
Okomentovat