Cesty se uskutečňují vnitřně a nemusím snad říkat, že při těch nejnebezpečnějších se vůbec nepohneme z místa… Jsou mezi námi dobrodruzi, kteří pronikají do nejvzdálenějších koutů země a za marným cílem vlekou svoji živoucí mrtvolu. Zeměkoule se hemží odvážlivci, kteří ji zabydlují smrtí: jsou to duše posedlé dobýváním, jež naplňují vnější prostory vesmíru nesváry a hašteřením…
Henry Miller, Kolos z Maroussi (71)
Ano, asi málokdo mi uvěřil, že jsem byl opravdu tělem v Řecku. Byl jsem tam jen duší a za průvodce jsem měl právě Henryho Millera. Když jsem v soběslavském knihkupectví přemýšlel, kterou knihu si koupit na cestu, váhal jsem mezi několika a pak sáhl po dvou, které mi dělaly tu nejlepší společnost, jakou jsem si schopen vůbec představit. První byla Rudá jízda Isaaka Babela, ta zvítězila proto, že jde o stěžejní překlad Jana Zábrany, tolik zmiňovaný v Celém životě. A na druhém místě se umístil Kolos z Maroussi, a to proto, že jsem si přečetl, že Miller tuto knihu považoval za svou nejlepší. Co může být lepší než Obratník Raka, Tiché dny v Clichy a Černé jaro? Zajímalo mě to.
Ta kniha je o Řecku. Není v ní (jsem v půlce, tak nevím jak v té druhé) popis žádné obscénní scény, vlastně vůbec nemluví o sexu. Jako by se v Řecku nesouložilo. To bylo překvapení číslo jedna. Někdy je Miller moc upovídaný, někdy to zní jako laický bedekr, ale ve většině míst poznávám toho nejlepšího Millera z Obratníků. A už v té polovině asi chápu, proč se Millerovi tento počin líbil víc než předchozí i následující díla. Je totiž osobní zpovědí a shrnutím jeho filosofického pohledu na svět. A to je literatura, která mě baví. Na americké cestě jsem pořád nedorazil do Seattlu a tak teď budu otravovat citáty z několika knížek. Z Kolose ale zřejmě víc, je totiž míň o příběhu a víc o myšlenkách.
Znovuožilé Řecko dokáže pozměnit osud Evropy. (43)
Tahle věta vytržená z kontextu je teď velmi aktuální. Věřím, že Řecko nakonec způsobí rozpad Eurozóny, pád Evropské unie a krizi západního politického systému, který bude muset projít změnou. Dnešní rozhodnutí Georgia Papandreoua o lednovém referendu dokonce předjímá, že k pádu a vzkříšení dojde ve zlomovém roce Mayského kalendáře, tedy 2012. A co přijde pak? Možná prozření, jaké zažil Henry Miller až v Řecku, kdy mu bylo 48 let.
V onu chvíli jsem v duchu plesal, že jsem osvobozen od veškerého vlastnictví a závazků. odpoután od strachu, závisti a zášti. Byl bych přešel klidně z jednoho snu do druhého, aniž bych cokoli vlastnil, čehokoli litoval či po něčem toužil. Nade vše jsem si pak byl jist tím, že život a smrt patří k sobě a jedno bez druhého nelze ani vychutnat, ani přijmout. (23)
Aby bylo jasno, nevěřím v přeměnu společnosti, věřím jen v proměnu jednotlivců, ve vnitřní obrodu, v šíření myšlenky z člověka na člověka, ne plošným zásahem ekonomického krachu. A mě Miller, i když v mnoha věcech tak odlišný, k té obrodě pomáhá. Třeba bude mít vliv i na vás.
Nejpoutavější příběhy, které jsem kdy slyšel, neměly pointu, zápletky nejlepších knih si nikdy nedokážu vybavit, s těmi nejlepšími jedinci jsem se nikdy ničeho kloudného nedobral. (63)
Žádné komentáře:
Okomentovat