10. dubna 2012

Vředy na českém jazyku II

aneb zlozvukové zlovyky podle Ladislava Klímy

…“zhltl, zhrdl, ztvrdl, smrskl, scvrkl, smršť, prsť“ atd. (ještě ohyzdnější ukázky možno podat) jsou jazykové nestvůry, jaké nenajdeme ani v poloopicích skřecích nějakých nářečí papuánských; na cizince působí dokonce ještě příšernějí, čte-li to, než slyší-li, – myslí zpravidla za to, že tu může jít jen o žert.

... libujeme si ve svých ohyzdnostech, válíme se v nich, chrochtajíce, zdá se, že koupat se, jako hroch, perversně v bahně je jednou z prozatímních vlastností české duše…

… co brání nám na př. psát lidové „sedum“ na místě děsného „sedm, osm“… ale všude byla by proti těmto zlozvukovým zlozvykům snadná odpomoc: zpravidla už vsunutím hlásky e, – tak aspoň po způsobu srbském; na př. „selzy“ „deští“ místo „slzy“ „dští“, – zdá-li se to komickým, jen idiotský zvyk v tom vězí…; kdyby se říkalo „vlký“ (div, že dosud ne), platilo by za blbé navrhnout, aby se říkalo „velký“; – jinak však, – naprostým, neúprosným vyhazováním všech konsonant, př. místo „vždyť“, „hvězda“, – „dyť“, „vězda“, jak vyslovuje každý řádný člověk.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Zbytečně se Klíma vzteká. Jazyk si jde svou cestou a nevšímá si ani jeho přechodníků.