15. května 2006

Z Mahenova zápisníku IV

Herec, který nezbytně je nesnesitelný, je herec, který se na scéně neustále kontroluje. Nechť se nemate nikdo: obecenstvo dříve nebo později to zpozoruje a prožívá s tímto hercem okamžiky úzkosti, trpí s ním jakýmsi podvědomým stavem bázně a to kazí ovšem celý dojem ze hry. Jsou herci ( a často neobyčejně svědomití), kteří mají na jevišti promyšlený každý krok, ale běda, celý jejich výkon právě proto, že se neustále kontrolují, scvrká se na jakési provádění nenapsané úlohy: Tři kroky kupředu. Obrat vpravo. Úsměv. Objetí. Přechod nalevo. Pět kroků zpět. Úsměv. Úsměv. Smích…

To je pro skutečné herecké umění pravý zabiják. Umění, které netančí, není pravým uměním. Dříve nebo později stane se tato vlastní kontrola u herce manýrou, které nezahladí žádný patos. I vzrušená řeč hlaholí u těchto herců nepříjemně. I ta je rozpočítána příliš chladně.

O hercích, kteří se dokonce do jakési vlastní kontroly na jevišti přetvařují, aby se zdáli být „duchaplnější“ než jsou, o těch ovšem moje poznámka nemluví. Jsou tací herci a jej jich víc, než si kdo myslí. Bývají to obyčejně ti, kdož se chlubí znalostí herecké literatury, ale nemají ve skutečnosti o otázkách dramatické tvorby ani ponětí. Nebo to bývají herci, kteří chtějí imponovat kamarádům nebo kritice. (Přečasto končí tito geniové tím, že hrají podřadné úlohy a otevřou si herecké školy.)

Z Mahenova zápisníku I, II, III

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Myslíš tím nejmenované strašidlo, které bydlí v klášteře?? :-)