Všem, kteří četli či viděli Šifru Mistra Leonarda či nějakou podobnou věc a uvěřili v její obsah (tedy ne těm, kteří tyto knihy čtou čistě jako detektivky), bych doporučil poslední ze šesti přednášek pronesených v roce 1993 Umbertem Ecem na Harvardově univerzitě. Občas jeho esejistická bravura sice připomíná vzoreček převádějící Otokara Březinu do složité matematiky a v poslední kapitole se také slévají různě zakalené proudy vod, ale vyleze z toho konstrukce průzračná jako šumavský potůček. Jde o to, na čem plavou různé teorie o strážcích nějakého tajemství, ať už o templářích, rozenkruciánech, zednářích či jiných bratrstvech… Neplavou na vodě, plavou na fabuli, na smyšlence jiných a ti, co na ní stavějí dál, jsou oběti celkem vypočteného klamu, protože nevěřím, že by autoři dnešní bestsellerů nebyli znalí situace. Ovšem je zajímavé, jak jim tato fabule poskytuje dostatek „důkazů“ o smyšlenosti myšlenek (ne faktů). Zřejmě osvědčený recept na dnešní čtenáře: Boj vymyšleným příběhem proti poselství jiného příběhu (ne proti příběhu samotnému).
Paplí je matka...
před 6 lety
4 komentáře:
Nazdar kolego! Teda ty dokážeš člověka po ránu probrat:) Musim přiznat, že se sklánim před tvou investigativní činností na poli obrany "pravdy" - jen si nejsem jistej, jestli jsi s těma Protokolama neslapl vedle... Ne, že bych je měl nějak zvlášť nastudovaný, ale z toho co pišou na Wikipedii bych na nich tolik nestavěl :) Ale stejně díky za tenhle příspěvěk - docela si tim rozšiřuju obzory :)
Myslím, že nešlápl, když budeš číst dále, tak nalezneš také větu "The Protocols are widely considered influential in the development of other conspiracy theories, and reappear repeatedly in contemporary conspiracy literature, such as Jim Marrs's Rule by Secrecy. Some recent editions proclaim that the "Jews" depicted in the Protocols are a cover identity for other conspirators such as the Illuminati, Freemasons, the Priory of Sion..." a to už celkem hraje, ne? (stačí kliknout na poslední z těchto "tajných" organizací, které jsou tak tajné, že všichni víme, kterej umělec a vědec byl jejich členem:-) A kdy se z templářů a bratrstva růže a kříže stala parta zpropadených Židů, to se právě dočteš v tom Ecovi... A ještě k tý "pravdě", snažím se vymykat z té krásné aforistické charakteristiky křešťana z Ďáblova slovníku Ambrose Bierce, který dávám k dobru v dalším článku.
"Šest procházek" jsem čirou náhodou před pár dny dočetla a vyvozuji z nich trošičku jiné závěry než Ty... Narozdíl od většiny díla Otokara Březiny je tohle nadmíru srozumitelná četba i pro absolutního laika a co se týče "slévání zkalených vod" - pokud si nečetl předchozích pět přednášek, tak chápu Tvou nejistotu a zmatek, pokud jsi je četl, nečetl jsi asi dost pozorně, protože linie vedoucí všemi přednáškami je dosti výrazná!
Jinak se Eco, kromě problematiky fabulace v literatuře,věnuje především recipientovi uměleckého díla, jeho horizontu očekávání a zejména způsobu četby (jakéhokoliv uměleckéhé díla). Jistěže určitý podíl na dnešní "honbě za svatým grálem" mají i spisovatelé, ale Eco právě rozebírá, proč existují čtenáři, kteří věří černému na bílém víc než své vlastní matce, a jak lze rozlišovat pravdu ve světě fikce a v reálném světě (viz. příklad s mluvícím vlkem).
Jsem moc ráda, že jsi na tuhle knízku narazil, protože je vážně báječná... :-)
Na ten vzoreček jsem upozornil právě pro ty předchozí přednášky. Ovšem, Eco si svoje rozbory většinou vtipně obhájí, ale nebudeš mi povídat, že laik se bude s oblibou probírat vršením retrospektiv, použitím imperfekta či časem diskurzu!!! Myslím, že to bereš za něco srozumitelného proti těm sémantickým mlhám (čili slovním průjmům), co vás na fakultě nutí číst. Já se těmito literárními teoriemi moc nezabývám, a tak i na mě byl třeba graf z obrázku č.9 celkem úsměvným ňahňáním se v cizím výmětu. Jinak se mi to ale opravdu líbilo, jen jsem si z toho asi bral jiný věci a poučení než ty...
Okomentovat