Načítám teď věci o Jamesu Joyceovi, neboť brzy budou v Praze nějací herci číst z mého překladu a já mám přednést jakýsi autorský komentář. Zároveň jsem se pustil do jedné diskuze na stránkách Vítka G. o erotické literatuře a literatuře jako takové. A ty dvě nádoby se spojily v jednom traktátu dvaadvacetiletého (sic!) Samuela Becketta o Joyceovi:
„Jsme v pokušení nakládat s každým pojmem tak, že mu jemně zakroutíme krček a šup s ním do škatule, jen abychom si prácičku pěkně uspořádali. Avšak taková přesnost při aplikaci pojmů by byla zkreslující, a to buď jedním nebo druhým způsobem. Copak je třeba, abychom určité soustavě zakroutili krkem jenom proto, že ji chceme procpat do nějaké škatulky, anebo abychom uzpůsobili rozměry takové škatulky až k naprosté spokojenosti našich příměrožroutů? Literární kritika není účetnictví.“
„Jsme v pokušení nakládat s každým pojmem tak, že mu jemně zakroutíme krček a šup s ním do škatule, jen abychom si prácičku pěkně uspořádali. Avšak taková přesnost při aplikaci pojmů by byla zkreslující, a to buď jedním nebo druhým způsobem. Copak je třeba, abychom určité soustavě zakroutili krkem jenom proto, že ji chceme procpat do nějaké škatulky, anebo abychom uzpůsobili rozměry takové škatulky až k naprosté spokojenosti našich příměrožroutů? Literární kritika není účetnictví.“
m<3t
Žádné komentáře:
Okomentovat