V sobotní Orientaci LN vyšel zajímavý článek s názvem Anatomie pošetilosti od Stanislava Komárka, jenž letos navštívil Kadaň a v rámci Kirwitzerových dní měl (nutno říci, že skvělé) přenášky o Sigmundu Freudovi a o Číně. Z celého článku vyjímám, zvýrazňuji (a připojuji podpis jako pod petici):
...
Sledujeme-li počiny dnešní Evropské unie, která na jedné straně minuciózně reguluje a podchycuje to i ono a na druhé obchází základní témata životaschopného státu či soustátí, jako je jednotná zahraniční politika či společná armáda, zmocňuje se nás hluboký smutek z promarněné šance. Je poměrně zhoubné napřít energii, kterou nemáme odvahu investovat do věcí hlavních, s tím větším entuziasmem do řešení těch podružných. Číňan by řekl cosi v tom smyslu, že „když si netroufli na tygra, pochytali aspoň všechny plže“.
...
Je pravda, že způsob vzniku EU je historicky zcela ojedinělý, neboť se tak nedělo násilně a nově připojené krajiny nebylo nutno dobývat. Naopak, samy se tlačí. To nemá v dějinách vůbec obdoby, alespoň ve Starém světě ne. Nejbližší podobný fenomén, Bismarckovo sjednocení Německa, probíhal mnohem drsněji. To, co vlastně činí stát funkčním, je jednotný hospodářský prostor bez celních bariér, jednotná měna a dvě už výše zmíněné a dosud chybějící funkce.
...
Můžeme kvitovat s povděkem, že se Evropa poučila z hrůz poslední světové války a stala se kontinentem mírumilovným, soustředěným na prosperitu místo na výboj či ideologickou misii. Je ovšem na pováženou, pokud třeba kosovskou krizi musely před několika lety řešit v úloze světového četníka v zásadě USA. I Evropský parlament, nemá-li být jen svérázným aklamačním shromážděním někdy bizarních figurek, které produkuje v nejlepším případě podobně jako generátor náhodných čísel nepředvídatelné rozruchy a poruchy, by se musel stát čímsi funkčnějším. Osobami alespoň trochu s praktickou politikou obeznámenými a alespoň trochu akceschopnými by byli řekněme starostové měst nad 200 tisíc.
...
Je jistě pravda, že je snadno mluvit někomu, kdo v příslušných strukturách nefunguje a jejich technické problémy nezná, ale s trochou odstupu vyniknou fenomény, které uvnitř mechanismu samého nevidíme -tam se může prosazení nového typu formuláře stát počinem hodným héroa. Alarmující je i neobyčejná míra administrativního přelévání peněz mezi regiony, byť z ní naše země momentálně profituje. Jako celek ale jistě bude tlumit lokální přičinlivost či ji zaměňovat za administrativní dovednost v přístupu k penězovodům.
...
...
Sledujeme-li počiny dnešní Evropské unie, která na jedné straně minuciózně reguluje a podchycuje to i ono a na druhé obchází základní témata životaschopného státu či soustátí, jako je jednotná zahraniční politika či společná armáda, zmocňuje se nás hluboký smutek z promarněné šance. Je poměrně zhoubné napřít energii, kterou nemáme odvahu investovat do věcí hlavních, s tím větším entuziasmem do řešení těch podružných. Číňan by řekl cosi v tom smyslu, že „když si netroufli na tygra, pochytali aspoň všechny plže“.
...
Je pravda, že způsob vzniku EU je historicky zcela ojedinělý, neboť se tak nedělo násilně a nově připojené krajiny nebylo nutno dobývat. Naopak, samy se tlačí. To nemá v dějinách vůbec obdoby, alespoň ve Starém světě ne. Nejbližší podobný fenomén, Bismarckovo sjednocení Německa, probíhal mnohem drsněji. To, co vlastně činí stát funkčním, je jednotný hospodářský prostor bez celních bariér, jednotná měna a dvě už výše zmíněné a dosud chybějící funkce.
...
Můžeme kvitovat s povděkem, že se Evropa poučila z hrůz poslední světové války a stala se kontinentem mírumilovným, soustředěným na prosperitu místo na výboj či ideologickou misii. Je ovšem na pováženou, pokud třeba kosovskou krizi musely před několika lety řešit v úloze světového četníka v zásadě USA. I Evropský parlament, nemá-li být jen svérázným aklamačním shromážděním někdy bizarních figurek, které produkuje v nejlepším případě podobně jako generátor náhodných čísel nepředvídatelné rozruchy a poruchy, by se musel stát čímsi funkčnějším. Osobami alespoň trochu s praktickou politikou obeznámenými a alespoň trochu akceschopnými by byli řekněme starostové měst nad 200 tisíc.
...
Je jistě pravda, že je snadno mluvit někomu, kdo v příslušných strukturách nefunguje a jejich technické problémy nezná, ale s trochou odstupu vyniknou fenomény, které uvnitř mechanismu samého nevidíme -tam se může prosazení nového typu formuláře stát počinem hodným héroa. Alarmující je i neobyčejná míra administrativního přelévání peněz mezi regiony, byť z ní naše země momentálně profituje. Jako celek ale jistě bude tlumit lokální přičinlivost či ji zaměňovat za administrativní dovednost v přístupu k penězovodům.
...
Žádné komentáře:
Okomentovat