pod sluncem melancholickým a žlutavým
ve květech, v nichž se barvy zalkly a zsinaly,
ve vůních, jež roztekly se na bodavý dým --
...
V kývání bezkrévných gest, úlisných verb
(ó tuční žebráci, to je láska u nich!)
a v nekonečné nudě nějakého růžence -
my smočili květ srdcí v mladých vůních...
...
Nejvášnivější barvy zalomcovaly duší
a výkřik nejsladší jazyky nám prolét
a těžce narozená těla
stisknutím nejzuřivějším nás začla bolet...
...
Grisetto nejžíznivější,
Paní v nejnádhernějších slavnostech mých,
kolem vyzáblých kolen žebráků
ke mě jsi přišla, na ctnost posvětit hřích...
...
Oh slyšíš... na nejtenčí struně sehrála to duše...
Víc mne tiskni... V močálech je smutno k smrti...
Blíž dej hlavu, blíž dej duši... Žlutavé je slunce...
A oni nás přec uštvou dressovaní chrti ---
m<3t>
Žádné komentáře:
Okomentovat