Lounský básník

Louny mají své básníky. Emil Frída alias Jaroslav Vrchlický tu sice přišel jen k přestřižení básnické pupeční šňůry, ale párkrát město jako básník navštívil, a tak tu má ulici, divadlo a častou vzpomínku. Ostatní básníci se na lounskou pupeční šňůru jen krátce napojili až během života. Slavětínský Kosťa Biebl tu studoval reálku, stejně jako roudnický rodák Arthur Breisky. Nejvíce krve však z lounského plodového lůžka načerpal do své poezie pražský rodák Emil Juliš. Už první vydané verše zní v uších vzdorem jako zvony u svatého Mikuláše.

…
A tak jsem šel,
ale každý kámen po tý cestě jsem obrečel,
a z Lenešic do Loun je pěkný kus cesty,
a celou noc na tom nádraží jsem obrečel,
protože jsem zůstal jako kůl v plotě
a ani jsem se neměl kde vyspat
a všecky věci mně tam zůstaly,
ale já se jí nevzdám,
já tam budu pořád chodit,
já neustoupím,
vždyť…

Dnes je Emilu Julišovi 86 let. Psala mi to Lucie, jejíž otec, rovněž básník Zdeněk Barborka, se s ním znal. Myslím, že Lucie o něm psala diplomovou práci. A asi ho také navštívila v paneláku na sídlišti, kde jsem bydlíval i já. Tedy hodně zdraví a básní, Emile. Mohu Vám tak říkat? Rád bych tu prozradil jednu Vaši básničku, která patří mezi moje nejoblíbenější.

Tak jsme opět nevkročili
do žhavého terče
do jeho smysluplného středu
Pořád se dovoláváme dvojdomého Lucifera
pořád jsme kladivem i hřebem

mljt