20. listopadu 2006

Chvála velrybího zpěvu a hlemýždí pošty

Když jsem si v Sobeckém genu přečetl, že akustika moře má určité vlastnosti, které dovolují, aby hlasité zpěvy některých velryb, pokud plavou v určité hloubce, byly slyšet prakticky kolem celého světa, začal jsem přemýšlet nad smyslem těchto zpívaných monologů. Trvá prý dvě hodiny, než zvuk přeletí Atlantik, a tak na nějaké rozhovory na dálku to není. Velryby tedy vyzpívají, co mají na srdci, a doufají, že si to třeba ten, komu to adresují, jednou poslechne. Je dokázáno, že jde většinou o námluvy.

Komunikace mezi lidmi je založená na formě bezprostřední konverzace, s objevem telefonů a počítačů nyní i na dálku. Pomalu se upouští od dálkové pošty. Angličané jí říkají snail mail neboli hlemýždí pošta. Také komunikuji rád v replikách jako na divadle, ale před časem jsem znovuobjevil kouzlo hlemýždí pošty právě při námluvách. Asi jsem byl v minulém životě plejtvák nebo kosatec (i když to asi nebude samec od kosatky). Teď ještě najít tu správnou hloubku moře, hlasu a citu. Abych nedopadl jako sviňucha, která spíš než zpívá, tak kýhá, a to hlavně aby ozvěnou zaměřila potravu. No, aspoň hlad bych zahnal.
mljt

Žádné komentáře: