Tak jsem našel onu knihu od Hryhorije Skovorody, o které jsem nedávno psal. Jmenuje se Rozmulva o moudrosti, v roce 1983 ji vydal Vyšehrad a do svého vyřazení patřila Městské knihovně v Postoloprtech. Je tam opravdu hodně moudrých slov, mnohdy vybočujících z osvícenského stereotypu. Já jsem vybral jednu parabolu, která se mi hodí do krámu:
Poustevník žil v hlubokém osamění. Každý den při východu slunce vycházel do veliké zahrady. V zahradě žil překrásný a neuvěřitelně krotký pták. Poustevník zvědavě pozoroval neobyčejné vlastnosti toho ptáka, bavil se tím, že ho lovil, a tak nepozorovaně trávil čas. Pták se naschvál snášel k němu blízko a tak ho vybízel k lovení; stokrát se zdálo, že už má ptáka v rukou, ale nikdy ho chytit nemohl. „Nenaříkej, příteli,“ řekl pták, „že mne nemůžeš chytit. Budeš mne lovit věčně, abys mne nikdy neulovil, a jenom se bavil.“ – Jednoho dne k poustevníkovi přijde přítel. Po uvítání začala přátelská rozprava. „Pověz mi,“ ptá se host, „čím se ve svém hlubokém osamění bavíš? Já bych zemřel nudou…“ Poustevník však na to: „Řekni nejdříve ty, co baví tebe v každodenním životě ve společnosti? Já bych v něm umřel nudou…“ – „Jsou tři zdroje mých zábav,“ odpověděl host. „Za prvé prokazuji podle svých sil dobro svým blízkým i cizím. Za druhé je to moje dobré zdraví. Za třetí půvab přátelských společenských vztahů…“ – „A já mám zase dvě kratochvíle,“ řekl poustevník. „Ptáka a počátek. Ptáka stále lovím, ale nikdy neulovím. Mám tisíc a jeden umný hedvábný uzel: hledám u nich počátek, ale nikdy je nerozvážu…“
„Mně se tvé zábavy zdají dětinské,“ řekl host. „Jsou-li však nevinné a dovedou-li tě přirozeně obveselit, pak ti to promíjím.“ A zanechal svého přítele s jeho zábavným počátkem.
Musím přiznat, že mám taky ptáka, kterého pravidelně honím a nikdy nedohoním. Ale mám taky počátek a konec, alfu i omegu. A děkuju za Ni!
Poustevník žil v hlubokém osamění. Každý den při východu slunce vycházel do veliké zahrady. V zahradě žil překrásný a neuvěřitelně krotký pták. Poustevník zvědavě pozoroval neobyčejné vlastnosti toho ptáka, bavil se tím, že ho lovil, a tak nepozorovaně trávil čas. Pták se naschvál snášel k němu blízko a tak ho vybízel k lovení; stokrát se zdálo, že už má ptáka v rukou, ale nikdy ho chytit nemohl. „Nenaříkej, příteli,“ řekl pták, „že mne nemůžeš chytit. Budeš mne lovit věčně, abys mne nikdy neulovil, a jenom se bavil.“ – Jednoho dne k poustevníkovi přijde přítel. Po uvítání začala přátelská rozprava. „Pověz mi,“ ptá se host, „čím se ve svém hlubokém osamění bavíš? Já bych zemřel nudou…“ Poustevník však na to: „Řekni nejdříve ty, co baví tebe v každodenním životě ve společnosti? Já bych v něm umřel nudou…“ – „Jsou tři zdroje mých zábav,“ odpověděl host. „Za prvé prokazuji podle svých sil dobro svým blízkým i cizím. Za druhé je to moje dobré zdraví. Za třetí půvab přátelských společenských vztahů…“ – „A já mám zase dvě kratochvíle,“ řekl poustevník. „Ptáka a počátek. Ptáka stále lovím, ale nikdy neulovím. Mám tisíc a jeden umný hedvábný uzel: hledám u nich počátek, ale nikdy je nerozvážu…“
„Mně se tvé zábavy zdají dětinské,“ řekl host. „Jsou-li však nevinné a dovedou-li tě přirozeně obveselit, pak ti to promíjím.“ A zanechal svého přítele s jeho zábavným počátkem.
Musím přiznat, že mám taky ptáka, kterého pravidelně honím a nikdy nedohoním. Ale mám taky počátek a konec, alfu i omegu. A děkuju za Ni!
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat