Vzpomínka

Potkal jsem dnes svojí učitelku přírodopisu z osmiletky. Vzpomněl jsem si, že můj sešit na tento předmět měl krásnou úpravu a byl mnohem vzhlednější než sešit na dějepis. Kreslil jsem si do něj všechny detaily lidského těla, dokonce portréty biologů – dneska nechápu, jak jsem mohl namalovat portrét, ale pamatuju si, že to byly obdivuhodné výtvarné práce a taky obdivované, i když většinou jen rodinnými příslušníky. Na gymnáziu biologická vášeň pominula a vrátila se až s Mendelovými zákony, když jsem také poznal, že paní profesorka je jenom člověk a ne jen stará panna, za kterou jsme ji měli. Bylo ale pozdě. Maturoval jsem z dějepisu.

Někdy se ptám, jestli taky někoho zaujmu natolik, aby se o můj předmět sám zajímal víc a třeba si kreslil do sešitu.
„Vždyť je to jenom proto, aby se zaplatily účty, ne?“
Díky Gwen, máš pravdu.

mljt