Když jsem dočetl Největší rozkošnici, vydal jsem se do Chomutova, sám do kina Oko, na pravý opak japonského faunovského příběhu, na panensky čistý čínský příběh Cesta domů. Když je ten, koho milujete, někde daleko s někým blízkým, způsobí takový příběh minimálně několikahodinovou katatonii a hyperlakrimaci. Ale stojí za to! Hlavní hrdinka, kterou hrála dnes slavná, tehdy neznámá Ziyi Zhang, jakoby splňovala požadavky, které v právě dočtené japonské knize vydal jeden kníže, když pro sebe hledal konkubínu:
Tedy věk mezi patnácti a osmnácti, obličej trochu kulatější, jak je to v módě, barva pleti světle růžová, čtyři hlavní půvaby tváře souměrné a bez chyby, úzké oči se nám nelíbí, obočí husté, nos ne příliš tenký, ale rovný a vysoký, ústa malá, zuby v rovných řadách a zářivě bílé, uši podlouhlé, nepříliš tlusté a nepatrně odchlíplé, aby bylo vidět až k jejich kořenu, vlasy nezarůstající do čela, a to přirozeně, bez úpravy, šíje vznosná, vlas hladký, splývavý, prsty jemné a dlouhé, nehty úzké, velikost nohy nejvýš na osm velkých a tři malé mice, palec u nohy prohnutý nahoru, chodidla projmutá, trup trochu delší než je obvyklé, pas štíhlý a boky jen mírně zaoblené, hýždě masité, mluva a pohyby půvabné, postava hrdá, povaha mírná, ať se dobře vyzná ve všech uměních hodících se pro ženu a na celém těla ať nemá jedinou bradavici, takovou si přejeme.
Nejvíc mě zaujala pasáž, kdy nový vesnický učitel přijde k dívce, jež ho miluje od prvního pohledu, na oběd, protože je zvykem, že učitel chodí na stravu každý den k jednomu obyvateli vesnice. Po obědě jej dívka pozve ještě na večeři, přeskočí jiskra, a celé odpoledne se pak to zamilované děvčátko pachtí s houbovýma taštičkama, protože učitýlek maně prohlásil, že je má rád. Když k večeru dorazí, ani nejde dál a ve vrátkách oznamuje, že musí odjet a to okamžitě. Daruje dívce sponu do vlasů, ale ta se jen tak odbít nenechá. Přesvědčí ho, aby na večeři přivedl i toho pána (zřejmě čínského kontráše), který si pro něj přijel. Takhle se domluví, a dívka si jde dát sponu do vlasů. Pak někdo vykřikne, že učitel odjel, dívka sbalí taštičky mezi dvě misky do utěrky a rozeběhne se zkratkami přes kopce, aby je učiteli dala na cestu. Několikrát jej mine a vidí povoz mizet v prachu. Když už to vypadá, že je za dalším kopcem dostihne, zakopne a misky se rozbijou. Zoufalá se rozbrečí, že nemohla dokázat svou lásku… Po nějaké chvíli si sáhne do vlasů – jediný důkaz učitelovy lásky se při tom shonu někde ztratil. Nastává dlouhé a kruté čekání…
Tedy věk mezi patnácti a osmnácti, obličej trochu kulatější, jak je to v módě, barva pleti světle růžová, čtyři hlavní půvaby tváře souměrné a bez chyby, úzké oči se nám nelíbí, obočí husté, nos ne příliš tenký, ale rovný a vysoký, ústa malá, zuby v rovných řadách a zářivě bílé, uši podlouhlé, nepříliš tlusté a nepatrně odchlíplé, aby bylo vidět až k jejich kořenu, vlasy nezarůstající do čela, a to přirozeně, bez úpravy, šíje vznosná, vlas hladký, splývavý, prsty jemné a dlouhé, nehty úzké, velikost nohy nejvýš na osm velkých a tři malé mice, palec u nohy prohnutý nahoru, chodidla projmutá, trup trochu delší než je obvyklé, pas štíhlý a boky jen mírně zaoblené, hýždě masité, mluva a pohyby půvabné, postava hrdá, povaha mírná, ať se dobře vyzná ve všech uměních hodících se pro ženu a na celém těla ať nemá jedinou bradavici, takovou si přejeme.
Spoiler warning: Some plot details follow.
Nejvíc mě zaujala pasáž, kdy nový vesnický učitel přijde k dívce, jež ho miluje od prvního pohledu, na oběd, protože je zvykem, že učitel chodí na stravu každý den k jednomu obyvateli vesnice. Po obědě jej dívka pozve ještě na večeři, přeskočí jiskra, a celé odpoledne se pak to zamilované děvčátko pachtí s houbovýma taštičkama, protože učitýlek maně prohlásil, že je má rád. Když k večeru dorazí, ani nejde dál a ve vrátkách oznamuje, že musí odjet a to okamžitě. Daruje dívce sponu do vlasů, ale ta se jen tak odbít nenechá. Přesvědčí ho, aby na večeři přivedl i toho pána (zřejmě čínského kontráše), který si pro něj přijel. Takhle se domluví, a dívka si jde dát sponu do vlasů. Pak někdo vykřikne, že učitel odjel, dívka sbalí taštičky mezi dvě misky do utěrky a rozeběhne se zkratkami přes kopce, aby je učiteli dala na cestu. Několikrát jej mine a vidí povoz mizet v prachu. Když už to vypadá, že je za dalším kopcem dostihne, zakopne a misky se rozbijou. Zoufalá se rozbrečí, že nemohla dokázat svou lásku… Po nějaké chvíli si sáhne do vlasů – jediný důkaz učitelovy lásky se při tom shonu někde ztratil. Nastává dlouhé a kruté čekání…
Spoiler ends here.
<3
Žádné komentáře:
Okomentovat