Rád jsem četl jeho články, ke knihám jsem se zatím moc nepropracoval. Ale vždycky jsem se cítil provokován, inspirován a mnohdy odzbrojen, když jsem si přečetl některou z Třeštílkových teorií. Jako motto pro své informacemi nadité stránky si zvolil krásný citát z Roberta Musila, autora Muže bez vlastností:
Jsem přesvědčen, že falešné je nejenom to, co říkám, ale i to, co se proti tomu řekne. Přesto o tom musíme začít mluvit; pravda neleží v takovém případě uprostřed, ale okolo jako pytel, který mění svůj tvar s každým novým míněním, které do něj nacpeme, je ale stále pevnější.
A ještě k jedné věci. Při výuce dějepisu nepoužívám učebnice. Můj profesor na gymnáziu, díky němuž jsem se do historie zamiloval, také nepoužíval učebnice. Když mě něco zaujalo, musel jsem si to vyhledat, nejlépe v pramenech. A tak si dovolím jeden citát, tentokrát přímo z Třeštíkovy dílny (inspirovaný Umbertem Ecem):
Akademická diskuse nemá s tím, co je v učebnicích, už dávno nic společného a když si takovou učebnici vědec náhodou přečte, většinou jen bezmocně zírá… Učebnice předstírají, že vše co je v nich napsáno je takovou pravdou a ničím než pravdou, jenomže my, kteří děláme dějiny tím že je píšeme, přece dobře víme, že neprodukujeme žádné pravdy o minulosti, nýbrž jen návrhy, pozice do diskuse o mnoha rovnoprávně možných obrazech minulosti a ty že mají význam právě jen v tom nepřetržitém dialogu jímž je věda. Ta není žádným souborem pouček a poznatků jakým je (nebo si to o sobě alespoň myslí) většina přírodních věd. Neexistuje žádná historie porovnatelná v tomto ohledu třeba s chemií (kéž by to už konečně pochopili naši kolegové z přírodních věd!), existuje jen mnohé, různorodé a navzájem si konkurující psaní historiků o minulosti nebo - jinak řečeno - mnoho různých textů o stále stejných textech, jimiž jsou naše prameny. To jsou dějiny, nic jiného jimi není, dějiny jako takové neexistují, nejsou uloženy někde v minulosti jako jakýsi supertext, který historikové po kouscích dešifrují. Dějiny jsou pouze a jedině nikdy nekončící dialog historiků o minulosti, jsou uloženy v jejich knihách, v diskusích na seminářích a konferencích, v jejich nočním přemítání, nikde jinde - nejméně už v učebnicích.
Jsem přesvědčen, že falešné je nejenom to, co říkám, ale i to, co se proti tomu řekne. Přesto o tom musíme začít mluvit; pravda neleží v takovém případě uprostřed, ale okolo jako pytel, který mění svůj tvar s každým novým míněním, které do něj nacpeme, je ale stále pevnější.
A ještě k jedné věci. Při výuce dějepisu nepoužívám učebnice. Můj profesor na gymnáziu, díky němuž jsem se do historie zamiloval, také nepoužíval učebnice. Když mě něco zaujalo, musel jsem si to vyhledat, nejlépe v pramenech. A tak si dovolím jeden citát, tentokrát přímo z Třeštíkovy dílny (inspirovaný Umbertem Ecem):
Akademická diskuse nemá s tím, co je v učebnicích, už dávno nic společného a když si takovou učebnici vědec náhodou přečte, většinou jen bezmocně zírá… Učebnice předstírají, že vše co je v nich napsáno je takovou pravdou a ničím než pravdou, jenomže my, kteří děláme dějiny tím že je píšeme, přece dobře víme, že neprodukujeme žádné pravdy o minulosti, nýbrž jen návrhy, pozice do diskuse o mnoha rovnoprávně možných obrazech minulosti a ty že mají význam právě jen v tom nepřetržitém dialogu jímž je věda. Ta není žádným souborem pouček a poznatků jakým je (nebo si to o sobě alespoň myslí) většina přírodních věd. Neexistuje žádná historie porovnatelná v tomto ohledu třeba s chemií (kéž by to už konečně pochopili naši kolegové z přírodních věd!), existuje jen mnohé, různorodé a navzájem si konkurující psaní historiků o minulosti nebo - jinak řečeno - mnoho různých textů o stále stejných textech, jimiž jsou naše prameny. To jsou dějiny, nic jiného jimi není, dějiny jako takové neexistují, nejsou uloženy někde v minulosti jako jakýsi supertext, který historikové po kouscích dešifrují. Dějiny jsou pouze a jedině nikdy nekončící dialog historiků o minulosti, jsou uloženy v jejich knihách, v diskusích na seminářích a konferencích, v jejich nočním přemítání, nikde jinde - nejméně už v učebnicích.
...
1 komentář:
Díky za zveřejnění tohoto článku! Člověk si na chvíli odskočí na dovolenou a ... Žil bych v nevědomosti, že D. Třeštík stále žije. Ale vlastně jeho dílo je tu s námi dál. Co se týče jeho teorií, vždycky mě fascinovala ta o Legendě X. Valeas, crescas floreasque! Martin (D - ZSV)
Okomentovat