Bohatí a slavní

Nějak se poslední dobou zaměstnávám myšlenkou, zda jsou honoráře pro naše přední umělce úměrné výkonu. Líbilo by se mi totiž, kdyby si tito umělci vydělávali tak, že by si sami sháněli sály, třeba za směšné pronájmy, pak aby si stanovili cenu vstupného, které by řekli, že jim diváci dají (jinak řečeno, na kolik se sami cení), a pak by šli s kůží na trh, aby se přesvědčili, zda to tak je. Ono to tak ale funguje jen ve vzácných případech, kterých si začínám neuvěřitelně vážit, protože to jsou lidé, kteří podle mě neztratili soudnost. Můžete si říct, že ze mě mluví závist, ale já bych jim přál i víc, jen bych rád, aby je trošku spravedlivě platili jejich fanoušci a ne my všichni. Když se to samý řekne o církvích, tak všichni hned mají plnou hubu toho, ať si faráře platěj věřící. Ale že koncert něčí oblíbený kapely zaplatí z velký většiny sousedi, který tu kapelu vůbec neposlouchaj, to už nevadí...

Věrka mi představila kapelu svého „mládí“ a já jsem vyštrachal jednu jejich blinkáčsky znějící písničku, která odpovídá mým téměř každodenním pocitům při otevření některých nabídkových mailů. Pokud Hodná Šarlota ještě nespadla do toho agenturního smluvního byznysu, čest jejich tvorbě, ať je podle jakéhokoli vkusu. Tady je kousíček textu, tedy naprosto improvizovaně přebásněnej, ani jsem se vlastně na ten originál při tom moc nedíval:

Když jsi slavnej a propíchneš svojí ženu
neplatí pro tebe díky tvýmu jménu
těch deset natvrdo a ňáká převýchova,
máš totiž cash pro JUDr. Salichova.
A těm, co nemaj zrovna silný období,
a v kapse místo floka jim najdou trochu „zelí“,
z Mekáče, kde do dneška myli nádobí,
vyletěj na dlažbu a pěkně po prdeli…

Kdyby tak strávili den dva v cizích botách,
a jejich majitel by je po ulici protáh´,
jsem zvědavej, jestli by si zvykli
anebo po pár krocích někde nad kanálem chcípli…

Přeju šampaňský večer a kaviárové sny…