Tragedie 21. století

Jako člověk, který téměř deset let učil dějepis, jsem dneska přemýšlel nad jedním výrokem Normana Mailera, jenž někde napsal, že tragedie 20. století tkvěla v tom, že se staly velké události, ale jejich ohlas byl mizivý. Řekl bych, že jde o optický klam. Ohlasy a dozvuky těch opravdu významných událostí byly cítit dostatečně dlouho, ale je veliká pravda, že je 21. století jakoby odřízlo, rozmělnilo a dnes už z toho dozvuku nezbylo skoro nic. To je podle mě tragedie našeho století. Nejen, že mladým lidem je jedno, co se stalo před rokem jejich narození, ono je i jejich rodičům jedno, co se stalo včera. Zkusím to říct parafrází na jeden krásný bonmot od G.K. Chestertona. Když jste mladému člověku dejme tomu v padesátých letech řekli, že Apollinaire umřel v posledních dnech 1. světové války, zeptal se, kdo byl Apollinaire. Dneska by se ještě zeptal, co je to 1. světová válka. Ale nemůže za to mladá generace! Může za to dle mého názoru i zastaralé školství, jehož jsem byl součástí, a výuka dějepisu podle osnov a učebnic, v nichž jsem nenacházel smyslu ani pro sebe, natož pro ty, jež jsem měl učit.