Baltazar Kastilský, tedy ve svém rodném jazyce Baldassare Castiglione, byl jedním z lidí, kteří jednou knihou změnili svět, resp. vnímání světa. Ta kniha vyšla přesně před 480 lety v roce 1528, rok před jeho smrtí. To už měl za sebou kariéru na dvoře markýze Ludvíka Gonzaga, hraběte z Urbina, v papežských službách i na císařském dvoře. V Římě mu Rafael namaloval portrét, který dneska visí v Louvru.
Vytáhl jsem včera Dvořana z knihovny a začetl se do kapitol o vtipech a šprýmech, protože správný dvořan musí umět být vtipný – a přitom ne přehnaně a za každou cenu. Jeden šprým by se dal docela dobře přenést na jeviště jako malá scénka – tenhle rok chceme s divadlem Navenek udělat Silvestrovský večer s hudbou a divadelními vstupy v Orfeu, tak bych tohle viděl jako dobrej tip.
Na scéně okno, zapálený svícen, tři postele, náznak krbu, stolek, stoličky. Scéna je podsvícená slabým ale jasným světlem… Přichází opilý muž, jenž běduje, že všechno prohrál v kartách a kope do dvou postelí spílaje při tom svým přátelům, kteří ho obrali. Lehá si oblečený do postele a usíná… Když začne chrápat, z dálky je slyšet smích. Přicházejí dva další opilci a když přijdou, začnou se utišovat, aby se podívali na svého zoufalého kamaráda, samozřejmě jsou puzeni k smíchu, ovšem přítele neprobudí. Pak jednoho z nich něco napadne, žene přítele se smíchem do rohu, tam oba spadnou a něco si šeptají, což je samozřejmě prokládáno výbuchy přidušeného smíchu. Pak začnou chodit po pokoji a aranžovat pokoj pro svůj šprým… Ke krbu si dají stoličky a stolek, krb zalijí vodou, pozhasínají svíčky, zatemní okno… Podsvícení se úplně zhasne, herci i diváci se ocitají v naprosté tmě… Občas výbuch smíchu, nyní již nepoznáme, zda od opilého herce či diváka… Kdo se chce dozvědět rozuzlení celého kanadského žertíku, nechť přijde 30. prosince 2008 v 19:00 do Orfea oslavit Silvestr s divadlem Navenek, jste srdečně zváni. Ti dychtivější si prostě seženou knihu Dvořan a přečtou si kapitolu LXXXVI.
Žádné komentáře:
Okomentovat