Měl jsem vždycky štěstí na třídní, na základce jsme měli Rudu Koblice a na gymplu jsme začali s panem Čásou, který se později stal kastelánem na Rožmberku. Můj osud se pak s Rožmberkem spojil a já jsem tam několik let strašil jako průvodce, když už byla Perchta pár desítek let na odpočinku. O mé poslední, dosti dobrodružné a snad i veselé návštěvě si můžete přečíst zde.
Pan Čása mě naučil mnoho (i když by to asi sám popřel), dával totiž lekce z něčeho jinýho, než se běžně učí ve škole. A taky, díke němu jsem od druháku chtěl být kastelánem. Už už to bylo na spadnutí v Žirovnici, ale nakonec jsem skončil tam, kde jsem. A pana Čásu taky vír odnesl z Rožmberka kousek proti proudu, takže teď pracuje v klášteře ve Vyšším Brodě, kde jsme se s Věrkou za ním v létě stavili. Tam jsem tehdy pořídil tenhle krásný letní snímeček, který ve mně evokuje hodně intenzivní dojmy.
Přešel podzim a Vánoce a pan Čása návštěvu opětoval a přijel tenhle víkend do Kadaně. Po prohlídce kláštera jsme poobědvali na Střelnici a probrali spoustu věcí z branže i mimo ni. A tak se těším na spolupráci, protože je na čem stavět.
Žádné komentáře:
Okomentovat