Dejte bozi, ať Timon nenávidí
všechnu tu chamraď, co si říká lidi.
Minulou sobotu dávali na Vltavě Shakespearova Timona Athénského. Vůbec jsem neznal děj a před poslechem jsem si jen ověřil proč: jde o jednu z nejsložitějších a tedy také nejméně hraných her anglického mistra, o níž se navíc neví, do jakého pytle ji zařadit (jestli mezi tragedie nebo komedie) a zda ji napsal sám velký On nebo spíš velký On sám.
Hana Kofránková napsala Timonovi dopis. „Nebývá tak úplně zvykem, aby režisér psal hrdinovi své inscenace, ale prožili jsme spolu již několik měsíců ve velké důvěrnosti a stal jste se mi velmi blízký,“ začíná.
Postava, ztvárněná Viktorem Preissem, mi také v něčem byla blízká. Ale misantrop ze mě asi nikdy nebude. Nejpalčivěji vyznívá Timonova nenávist k lidem (jen za to, že ho ožebračili a pak mu nepomohli z bryndy), když z nalezeného zlata vyplácí prostitutkám, aby roznesli po městě co nejvíc chorob. Vůbec ten rozčilený Timon v jeskyni byl pro Preisse jako napsaný (před třiceti lety ho prý hrál Přeučil, ten mohl být taky dobrý).
V úplném závěru přečte Alkibiadés (dějepisně vděčná postava přeběhlíka) nápis z Timonova náhrobního kamene. Shakespeare zde přeložil do angličtiny vlastně dva latinské nápisy, první od Plutarcha a druhý od Kallimacha – to, že jde o kompilaci, jasně vyplyne i z toho, že v prvních řádcích jakoby Timon odmítal důležitost svého jména a na třetím řádku se s ním pochlubí. Nechci konkurovat Martinu Hilskému, ale jeho překlad jsem si nezapamatoval, a tak jsem si pořídil překlad vlastní…
Zde leží bědné tělo své bědné duše prosté.
Jméno nehledejte! Mor na vás, ať jste kdo jste!
Zde leží Timon, jenž zaživa všem živým smrti přál.
Projdi, poutníče, odplivni si, ale nezastavuj a táhni dál!
všechnu tu chamraď, co si říká lidi.
Minulou sobotu dávali na Vltavě Shakespearova Timona Athénského. Vůbec jsem neznal děj a před poslechem jsem si jen ověřil proč: jde o jednu z nejsložitějších a tedy také nejméně hraných her anglického mistra, o níž se navíc neví, do jakého pytle ji zařadit (jestli mezi tragedie nebo komedie) a zda ji napsal sám velký On nebo spíš velký On sám.
Hana Kofránková napsala Timonovi dopis. „Nebývá tak úplně zvykem, aby režisér psal hrdinovi své inscenace, ale prožili jsme spolu již několik měsíců ve velké důvěrnosti a stal jste se mi velmi blízký,“ začíná.
Postava, ztvárněná Viktorem Preissem, mi také v něčem byla blízká. Ale misantrop ze mě asi nikdy nebude. Nejpalčivěji vyznívá Timonova nenávist k lidem (jen za to, že ho ožebračili a pak mu nepomohli z bryndy), když z nalezeného zlata vyplácí prostitutkám, aby roznesli po městě co nejvíc chorob. Vůbec ten rozčilený Timon v jeskyni byl pro Preisse jako napsaný (před třiceti lety ho prý hrál Přeučil, ten mohl být taky dobrý).
V úplném závěru přečte Alkibiadés (dějepisně vděčná postava přeběhlíka) nápis z Timonova náhrobního kamene. Shakespeare zde přeložil do angličtiny vlastně dva latinské nápisy, první od Plutarcha a druhý od Kallimacha – to, že jde o kompilaci, jasně vyplyne i z toho, že v prvních řádcích jakoby Timon odmítal důležitost svého jména a na třetím řádku se s ním pochlubí. Nechci konkurovat Martinu Hilskému, ale jeho překlad jsem si nezapamatoval, a tak jsem si pořídil překlad vlastní…
Zde leží bědné tělo své bědné duše prosté.
Jméno nehledejte! Mor na vás, ať jste kdo jste!
Zde leží Timon, jenž zaživa všem živým smrti přál.
Projdi, poutníče, odplivni si, ale nezastavuj a táhni dál!
Žádné komentáře:
Okomentovat