Věruška si pak sedla v šatně s Vráťou Brabencem a docela dlouho si povídali, zatímco já jsem pomáhal s aparátem. Moc jsem jí to přál a možná i trochu záviděl. A to ani nevěděla, že už mám rozepsanej Vráťův medailónek na anglickou wikipedii. Chtěl jsem jí nechat zahrát k dvacetinám Když je dnes člověku dvacet, ale dlouho ji prej nehráli, a tak si nevzpomněli od kterého tónu začínali. Vráťa slíbil, že si to do příštího pátku do Chomutova zopakujou a tam nám ji zahrajou. Už se těšíme!
Pro můj foťák byli všichni kromě Vráti málo nasvícení, a tak to dopadlo takhle:
Žádné komentáře:
Okomentovat