Letošní Císařák byl pro mě částečně pracovní, protože jsem obíhal stánky, které bych rád viděl na Vinobraní, a měl přijet varhaník z Rostocku. Měl, ale nakonec se rozhodl přespat v Chomutově a přijet až v neděli, na kdy byl naplánován jeho koncert. A protože děda Milda měl narozeniny, tak jsme pobyli jen do půl čtvrtý a pak jsme frčeli do Libočan na klobásu.
Ve dvanáct jsme si zašli poslechnout Klec - klezmer s charismatickým frontmanem.
Pak jsme šli do parku na průvod, viděli jsme i slaměného císaře, ale do města jsme za nimi nešli, protože Mikulovská brána byla hermeticky uzavřena davem.
Zamířili jsme tedy na Střelnici, kde jsme si poslechli čtyři písničky s mexickejma rytmama do Arona a Felixe a pak už jsme jen seběhli koupit dědovi ještě medovinu a tradá od hradu dále.
Děda Milda měl z dárků neskrývanou radost, stejně jako z celé rodiny, včetně své sestry, která pochází z Cítolib, a tak si s ní vždycky rád povídám o cítolibských mistrech a o kostele, o kterym jsem nedávno složil babičce básničku, a o zámku a o našich společných známých.
Žádné komentáře:
Okomentovat