Před pár dny umřel Bob Wade, skvělej šachista, kterej proslul jako taková šedá eminence týhle černobílý hry. Byl jedním z prvních editorů všech partií od jednoho hráče. Sbíral materiál o Spasskym pro Bobby Fischera. A pak taky vydal Fischerovy partie, čímž si mistra trochu naštval. A taky hrával s dětma a dokázal i prohrát!
Umění prohrávat, to je to, co mě šachy v poslední době naučily. Ale taky jsem rozmrzelej z toho, jak lidi prohrávat neuměj. Strávil jsem hodinu z dnešního večera srovnáváním IP adres hlasujících ve Sportovci roku – a ačkoli nominovaní jsou, a já tomu věřím, protože nechci věřit jinak, vychovaní pro fair-play, jejich fanoušci se nestydí podvádět. Člověku je z toho smutno, ale na druhou stranu, příležitost dělá zloděje a kdo si to aspoň jednou nezažije (být sám před sebou odhalenej a znemožněnej), tak to stejně zažije někdy pozdějš. Já už jsem si to zažil, tak se mi to káže.
Dneska mě zase trochu nachytal na švestkách Otec Josef, když se mě ptal, jestli se bude ve sv. Rodině teď v sobotu na adventním koncertě vybírat vstupný. Já se mu snažil vysvětlit, ať si tam dají nějakou ošatku na dobrovolný vstupný, že lidi rádi dají, že se pak cejtí dlužný a je jim trapně. „Ale to je dobře, takhle by z kostela měli odcházet, aby to pak vraceli v dobrejch skutcích pro svý bližní.“ Stál jsem tam nahej jak Adam po ochutnávce ze stromu poznání.
Odpoledne jsem si zahrál po dlouhý době partii na normální šachovnici. Včera jsem porazil jednoho šikovnýho Brazilce po síti na čas, dneska jsem po 16. tahu na Střelnici vzdal. Zase jsem dojel na dámskej gambit! Asi příště na d4 zahraju Wadeovu obranu – d6, 2. Jf3 Sg4. Protože pořád prohrávat mě taky nebaví! V našem klubu jsem suverénně nejhorší. A porazí mě i děti. Sakra!
Umění prohrávat, to je to, co mě šachy v poslední době naučily. Ale taky jsem rozmrzelej z toho, jak lidi prohrávat neuměj. Strávil jsem hodinu z dnešního večera srovnáváním IP adres hlasujících ve Sportovci roku – a ačkoli nominovaní jsou, a já tomu věřím, protože nechci věřit jinak, vychovaní pro fair-play, jejich fanoušci se nestydí podvádět. Člověku je z toho smutno, ale na druhou stranu, příležitost dělá zloděje a kdo si to aspoň jednou nezažije (být sám před sebou odhalenej a znemožněnej), tak to stejně zažije někdy pozdějš. Já už jsem si to zažil, tak se mi to káže.
Dneska mě zase trochu nachytal na švestkách Otec Josef, když se mě ptal, jestli se bude ve sv. Rodině teď v sobotu na adventním koncertě vybírat vstupný. Já se mu snažil vysvětlit, ať si tam dají nějakou ošatku na dobrovolný vstupný, že lidi rádi dají, že se pak cejtí dlužný a je jim trapně. „Ale to je dobře, takhle by z kostela měli odcházet, aby to pak vraceli v dobrejch skutcích pro svý bližní.“ Stál jsem tam nahej jak Adam po ochutnávce ze stromu poznání.
Odpoledne jsem si zahrál po dlouhý době partii na normální šachovnici. Včera jsem porazil jednoho šikovnýho Brazilce po síti na čas, dneska jsem po 16. tahu na Střelnici vzdal. Zase jsem dojel na dámskej gambit! Asi příště na d4 zahraju Wadeovu obranu – d6, 2. Jf3 Sg4. Protože pořád prohrávat mě taky nebaví! V našem klubu jsem suverénně nejhorší. A porazí mě i děti. Sakra!
Žádné komentáře:
Okomentovat