Nebudu sahat do svědomí farářovi, kterej údajně rozprodal vybavení jednoho kostela pod cenou překupníkům a za ztržený peníz opravoval (údajně) kostely jiné. Možná oltář z Dětřichovic teď zdobí něčí obývák, nebo se nějakej
Michal chlubí Bedřichovi novým přírůstkem do rodiny – pravou barokní kazatelnou. Pamatuju si, jak jsem byl ten, kdo se do krve hádal s mistrem Petržílkou z
Kvítku, když ten tvrdil, že by proti vykradačům kostelů nic nepodnikal, ani je nijak nekriminalizoval, protože si pomůžou tak maximálně k penězům a ne ke spáse. Dneska bych se už hádal míň, možná vůbec. V
článku o dětřichovickém farářovi mě ale nejvíc zaujala jiná bizarnost.
… svatozář z oltáře sloužila jako ozdoba jedné východočeské diskotéky…Druhou perličku na dně mísy jsem objevil na záchodě při pročítání propagačních letáků Intersparu.
… je-li (panenka) vyrušena ze spánku, pláče a roní opravdové slzy…Tomu se mezi námi negramoty říká postmoderna.
Žádné komentáře:
Okomentovat