Rád bych vám doporučil jeden zpravodajský server, s jehož správcem Markem Tesařem poslední dobou hodně spolupracuju.
Nedávno jsem tady psal o knize Jak jsem dělal reklamu. V ní Claude C. Hopkins vzpomíná taky na to, jak ho jako malého kluka, který si chtěl přivydělat prodejem knih, přijal starosta pan Resigue:
Byl jsem sirotek. Získal jsem upřímnou podporu všech našich nejlepších občanů svým úsilím vydělat si nějaké peníze. A od té doby jsem poznal, že této podpoře se těší každý mladý člověk. Muž, který dosáhl úspěchu, chce vidět i jiné úspěšnými. Každý, kdo celý život pracoval, chce vidět i jiné pracovat. Já jsem také takový. Dnes se ke mně hrnou nesčetní mladí lidé, ale vítaní jsou jen ti, kdo pracují, mladí muži i ženy. Hoch, který se baví za otcovy peníze, byl mně vždycky protivný... Někteří vlivem okolností si snad nemohou plně zasloužit své peníze, ale mají se o to aspoň snažit. Já nenávidím unuděné lenochy...
Dnes si uvědomuji, proč mne pan Resigue onoho rána tak zdvořile přijal. Byl jsem městský chlapec snažící se o úspěch. Nikdy ani v největším návalu práce jsem sám neodmítl přijmout takového chlapce nebo dívku...
Podobně píše na několika dalších místech a já jsem si při tom vždycky vybavil sebe na pohovorech, konkurzech, v soutěžích nebo jen prostě u někoho, od koho jsem něco potřeboval, a taky jsem si kupodivu vybavil některé otrávené obličeje studentů, když jim člověk nabízí spolupráci (třeba na Majálesu), a last but not least jsem si vybavil Marka Tesaře a přemýšlel, jestli mu ten elán ragbisty, který nekope, ale chce mermomocí položit merunu v brankovišti, neopadne, protože podrážení nohou bude víc než dost. Zatím neopadl a třeba na Majálesu bude díky Markovi paintballová střelnice na živý cíl. A tím živým cílem bude on, sám jde na trh s vlastní kůží, nechce jen naservírovat službu, co mu zprostředkují jiní. A to se mi líbí!
Nedávno jsem tady psal o knize Jak jsem dělal reklamu. V ní Claude C. Hopkins vzpomíná taky na to, jak ho jako malého kluka, který si chtěl přivydělat prodejem knih, přijal starosta pan Resigue:
Byl jsem sirotek. Získal jsem upřímnou podporu všech našich nejlepších občanů svým úsilím vydělat si nějaké peníze. A od té doby jsem poznal, že této podpoře se těší každý mladý člověk. Muž, který dosáhl úspěchu, chce vidět i jiné úspěšnými. Každý, kdo celý život pracoval, chce vidět i jiné pracovat. Já jsem také takový. Dnes se ke mně hrnou nesčetní mladí lidé, ale vítaní jsou jen ti, kdo pracují, mladí muži i ženy. Hoch, který se baví za otcovy peníze, byl mně vždycky protivný... Někteří vlivem okolností si snad nemohou plně zasloužit své peníze, ale mají se o to aspoň snažit. Já nenávidím unuděné lenochy...
Dnes si uvědomuji, proč mne pan Resigue onoho rána tak zdvořile přijal. Byl jsem městský chlapec snažící se o úspěch. Nikdy ani v největším návalu práce jsem sám neodmítl přijmout takového chlapce nebo dívku...
Podobně píše na několika dalších místech a já jsem si při tom vždycky vybavil sebe na pohovorech, konkurzech, v soutěžích nebo jen prostě u někoho, od koho jsem něco potřeboval, a taky jsem si kupodivu vybavil některé otrávené obličeje studentů, když jim člověk nabízí spolupráci (třeba na Majálesu), a last but not least jsem si vybavil Marka Tesaře a přemýšlel, jestli mu ten elán ragbisty, který nekope, ale chce mermomocí položit merunu v brankovišti, neopadne, protože podrážení nohou bude víc než dost. Zatím neopadl a třeba na Majálesu bude díky Markovi paintballová střelnice na živý cíl. A tím živým cílem bude on, sám jde na trh s vlastní kůží, nechce jen naservírovat službu, co mu zprostředkují jiní. A to se mi líbí!
Žádné komentáře:
Okomentovat