Rád bych popřál k narozeninám panu Vyskočilovi a poděkoval mu za to, co napsal. Už jsem měl tu čest s několika soubory převést do divadelní formy jeho Zrádce a zahrát jeho Autostop. Nicméně dílo nejnáročnější, nejabsurdnější a podle mého i nejgeniálnější na nás teprve čeká. Jsou to Bráškové. Srovnal bych jejich poselství s Trnkovou Rukou.
Inženýr Sanor, úplně normální člověk, který dolévá petrolej do vařiče, aby si mohl umíchat vajíčka k večeři, je od té chvíle přinucen přijmout absurdní vidění světa lidí, kteří ho navštíví. Když se jeden z nich po nějaké době urazí a zamkne se na záchodě, druhý pak nařkne inženýra Sanora, že za to může on. Přemlouvání Ludvy (tak se jmenuje postava na toaletě) je vrcholem absurdity celé povídky, a tak doufám, že najdu herce, kteří by se s těmi dlouhými monology Ludvy a Ládika (to je ten druhý návštěvník) popasovali. Po dlouhém mlčení, které se ze záchoda ozývá, vlastně spíš neouzývá, následuje tato pasáž:
Inženýr Sanor, úplně normální člověk, který dolévá petrolej do vařiče, aby si mohl umíchat vajíčka k večeři, je od té chvíle přinucen přijmout absurdní vidění světa lidí, kteří ho navštíví. Když se jeden z nich po nějaké době urazí a zamkne se na záchodě, druhý pak nařkne inženýra Sanora, že za to může on. Přemlouvání Ludvy (tak se jmenuje postava na toaletě) je vrcholem absurdity celé povídky, a tak doufám, že najdu herce, kteří by se s těmi dlouhými monology Ludvy a Ládika (to je ten druhý návštěvník) popasovali. Po dlouhém mlčení, které se ze záchoda ozývá, vlastně spíš neouzývá, následuje tato pasáž:
Žádné komentáře:
Okomentovat