Mám rád polozbořené kostely a kapličky a až mi jednou rupne v kouli, jeden nebo spíš jednu si vyberu a po vzoru sv. Františka se ji budu snažit dát dohromady. Ve Sloupu jsem donutil (a dalo mi to chvíli práci) Věrušku a Kubu, aby auto zaparkovali v polovici památné lipové aleje vysázené už v roce 1740 jedním z hrabat Kinských, na jejímž konci je nepomucká kaple v rozpadlém stavu, ale jinak fotogenická zvenčí i zevnitř. Posuďte sami.
Paplí je matka...
před 6 lety
5 komentářů:
Až Ti rupne v kouli, tak už tady nikdo z tvých čtenářů blogu nebude. Neber si na paškál svatého Františka, jinak si Tě na paškál vezme můj kmotr. Archanděl
František je zase můj kmotr a tak si ho vždy ve vší úctě beru na paškál s sebou;)
Vzpomínám si, Honzíku, jak jsme kdysi v minulém tisíciletí (a možná ještě dříve) navštívili svatého Jakuba u Libčevsi. Jeli jsme tuším Baruškou - ruinou k ruině. Nevím, jestli byla rezavá víc Baruščina kapota nebo Jakubova střecha. Tenkrát jsem si říkal, že nafotím všechny zchátralé a rozpadlé kostely a kaple u nás na západě, než úplně zemřou zubem Času a Vandala. Vidíš, ještě jsem se k tomu nedostal. Ale počítám, že kdybych někdy změnil svůj život a začal ta krásná místa objíždět, tak by ty fotky vypadaly podobně jako Tvoje.
Jakub je na trase do Podještědí, tak jsme ho taky už jednou navštívili (tady) a málem jsme Jonatánovi urvali nápravu:-)
Máš nyní příhodný čas, dostát svým slovům, neboť divoká voda nachystala pro Tebe ideální podmínky. Přestaň tlachar na blogu a chyť se na severu Čech své idey. TVŮJ BUDOUCÍ KOSTEL
Okomentovat