Svatební kecičky

Měl jsem dneska zase tři svatby. Protože byly možná moje poslední, složil jsem pro každou z nich originální řeč. Moc se mi líbilo, co jsem vymyslel pro tu úplně poslední, moji jedinou v zahradě Františkánského kláštera.

Tato zahrada vypadá jako zahrada zámecká, ale patří ke klášteru, jehož obyvatelé dříve dodržovali řeholi sv. Františka. I sv. František měl jednou pokušení, aby se vzdal mnišského života a vstoupil do manželství. Když nepomohlo bičování, vyšel za zimní noci do klášterní zahrady, lehl si pouze ve spodním prádle na zem a kolem sebe nahrnul několik hromádek sněhu, aby si uvědomil, o co všechno by se musel v manželství starat. Pokušení v tu ránu zmizelo a on se spokojeně vrátil do kláštera.

Vy jste se dnes rozhodli v klášterní zahradě naopak manželství uzavřít. Nebude to vždy jen procházka francouzsky upravenou zahrádkou jako je tato, ale pokud se budete milovat a vzájemně ctít, přestojíte i ty chvíle v životě, které nebudou tak radostné jako dnešní den.

Při první svatbě na hradě jsem zase citoval Chalíla Džibrána, jehož slova o manželství jsou aktuální pro každé manžele v kterémkoli stadiu manželství, tedy i pro nás s Věruškou.

Milujte se navzájem, ale nečiňte z lásky pout:
nechať je spíše mořem, vlnícím se mezi břehy vašich duší.
Naplňte navzájem své číše, ale nepijte z jediné číše.
Dejte si navzájem ze svého chleba, ale nejezte ze stejného krajíce.
Zpívejte a tančete spolu a veselte se, ale nechte jeden druhého, aby byl sám,
právě jako samy jsou struny loutny, třeba se chvějí stejnou hudbou.
Dávejte své srdce, ale ne tak, aby druhý z vás jím vládl…
A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko při sobě,
neboť pilíře chrámu stojí odděleny,
a dub neroste ve stínu cypřiše a cypřiš neroste ve stínu dubu.

Někdy si připadám jako ten ošklivý dub, v jehož stínu neví milovaná cypřiš, kam natáhnout větve. To by mě mrzelo. Jedno manželství už jsem zvoral. Zítra máme první výročí svatby ve Valči.

Prostřední řeč byla úplně jiná a na míru šitá pro Míšu F. (včera ještě Ch.) a byla o chlapci v rudé šále, o hřebenech z želvoviny, o řetízku na kapesní hodinky, o slonech, kteří nespěchají s pářením, o sudičkách a tak, prostě klasika. Jen doufám, že jsem to Míše nezkazil. Počasí jim ale vyšlo, tak na nějaké ty kecičky určitě zapomněli.