Té nesečtené

Když všechno kolem sčítá se,
na nějaké přemýšlení
o duši, o snech, o kráse
času a nálady moc není.

Narodila ses před sčítáním
lidu, domů a bytů;
nepočítali s tebou ani
rodiče – a teď: jsi tu!

Maminka už tě týden chová
a tatínek zas týden slaví
a přání předbíhají slova
nad další sklenkou na tvé zdraví.

Oslavy skončily, táta teď udělá si
chvilku na statistiku;
na to, co bylo, špatně vzpomíná si,
v rozhodném okamžiku.

Volá mi: Honzo, co se všechno dělo
včera tak kolem půlnoci?
Nelhal jsem: Byl jsi jako dělo
a ještě dneska trochu jsi.

A tak, když k počítači sedl,
věc byla rychle vyřízena:
do kolonek tě neuvedl,
zůstaneš pro svět nesečtená.

Když všechno kolem sčítá se,
na nějaké přemýšlení
o duši, o snech, o kráse
času a nálady moc není.

Já ale o těch věcech básním,
které se sečíst nedají,
a tak se, Bětko, s tebou zasním
o krásách duše potají.