Dostaveníčko se smrtí

Někdy si říkám, že je škoda, že nemáme legionářskou poezii. Možná to je příčina, proč jsme ve zbytku 20. století dopadli, jak jsme dopadli. S romány Koptovými či Medkovými nedalo se burcovat české bojovné srdce ve chvílích národní úzkosti. Dykova mluvící země promlouvala příliš unisono, Šrámkovy verše promlouvaly zase moc lyricky, navíc většina básníků nebojovala za vlast, ale za Rakousko (Raport mi ovšem přijde jako jedna z nejsilnějších a zároveň nejsatiričtějších básní české poesie; kdybych to měl říct naplno: ztotožňuji se s ní). Neměli jsme legionáře-básníky, neměli jsme padlé básníky. To je zřejmě i důvod, proč dnes na českou společnost má z té doby literární vliv pouze Švejk (nic proti Švejkovi, zrovna si ho chci vychutnat v podání Jana Pivce). A pro mě je to důvod, proč překládám básně psané příslušníky národů, které měly více obětí a také více poesie.

Tentokrát to bude zvláštní případ: báseň amerického vojáka Alana Seegera, který nebojoval za svou vlast, ale za Francii jako člen její cizinecké legie. Jeho poesie není hodnocena jako výjimečná, už v době svého vydání (1917) byla považována za staromilskou a nepříliš kvalitní. Přesto se k ní dodnes vrací generace Američanů. Báseň Dostaveníčko se smrtí byla prý nejoblíbenější básní Johna Fitzgeralda Kennedyho a Jacqueline, která se ji naučila nazpaměť, mu ji často recitovala.

(originál zde)

Mám zítra schůzku se smrtí
na jedné z místních barikád,
až jarní měsíc půjde spát
a květy vzduchem zavoní.
Mám zítra schůzku se smrtí
tam pod rozkvetlou jabloní.

Možná jen jemně dotkne se mě
a odvede mě do své země,
možná, že se mnou jenom zavrtí
a ukáže mi, jak to bolí.
Mám zítra schůzku se smrtí
tam někde na minovém poli,
až hrdlo sevře jitřní strach
a rosa padne na lukách.

Bůh ví, že lépe by mi bylo
tam v zákopu, kde na matracích
se vždycky o životě snilo
tělo vedle těla bez hnutí
a bez naděje v probuzení.
Mám zítra schůzku se smrtí
tam v kasárenských ubikacích,
kde jarní kvítí cítit není.
Mám jasně psáno ve své dlani,
že zítra sejdu se s tou Paní
a nic mě před ní nezachrání.

Alan Seeger byl zastřelen kulometnou dávkou v bitvě na Sommě 4. července 1916.