21. srpna 2011

Čorka paní Lízy

Koncem srpna přesně před sto lety,
(dnes už nepamětno i mezi kmety)
byly na kulturních stránkách novin rozesety
jak otrávená zrna šokující věty.

Místo slavného portrétu zdobí
zeď v Louvru pouze čtyři skoby
– jediní svědkové, němí jak hroby –,
durdí se malíři, mračí se snobi.
Vypálit Louvre chtěl prý Apollinaire,
z čehož dle policie jasně plyne,
že básník bude tou krádeží vinen
a jestli ano, nech ať zhyne!

Po týdnu ve vazbě tisk hlásá,
že veršotepce mine basa.
V zápětí přijde další zásah,
teď jdou si přímo pro Picassa.

Španěl však vinen také není,
a zdá se, že se případ mění
v obrovskou ztrátu pro umění.
A jaké bude rozuzlení?

To jeden Ital dostál vizi,
že jako kustod v Louvru zcizí
ze stěny obraz Mony Lisy
a ve své vlasti rychle zmizí.
Nenarodil se pro věznici,
chtěl Leonarda pro Uffizi,
za nic na světě si nedal říci,
chtěl obraz získat pro vlast pizzy.

Dva roky měl obraz v kůlně na smetí,
pak ho chytli a tak strávil půlrok v zajetí,
za to, že dnes jeho jméno zemi obletí:
Vincek zvaný Peruggia – krádež století.

Žádné komentáře: