Vyznání

Bret Harte
(dle originálu)

Růže vhozená do potoka,
chvíli v hloubce, chvíli na mělčině,
chvíli z ouzka, chvíli ze široka,
došla klidu v tiché zátočině.

Stejně mé srdce v proudu vod,
zmítané pokaždé v jiném směru,
nakonec našlo pevný bod
a zakotvilo v tobě – Věru.