„Celá moderní americká literatura pochází od jedné knihy Marka Twaina s názvem Huckleberry Finn… Je to nejlepší kniha, kterou jsme kdy měli. Všechno americké psaní z ní pochází. Nebylo nic před ní. Nebylo nic lepšího po ní.“
Jednu větu bych si dovolil ocitovat. Pomáhat při útěku černochům bylo v Huckově době (30.léta 19. století) nezákonné a protispolečenské. Huck věřil v Boha, i když se k němu přes veškerou snahu neuměl účelně modlit. Svědomí mu ale říkalo, že Jim má právo na svobodu. A tak v jednu chvíli prohlásil: „Dobře tedy, půjdu do pekla.“
Dnes jsou nezákonné svazky neheterosexuálů. Společnost je nechce posvěcovat (a moje církev už vůbec ne). Věřím v Boha, ale přes veškerou snahu se k němu neumím účelně modlit. Svědomí mi nicméně říká, že i oni mají právo na posvěcení své lásky, ať už se mu říká jakkoli. Dobře tedy, stejně tam půjdu i tak.
Čtu si teď před spaním Danteho Peklo v překladu Jaroslava Vrchlického z roku 1890 a tam říká při návštěvě pekla Beatrice jednu věc, kterou bych si nechal vytetovat na biceps, kdyby se tam vešla:
„Neb třeba jest jen věcí těch se báti,
jež škodit jiným tají v sobě vlohu,
však u jiných lze bázně vší se vzdáti.
Tak stvořena jsem, věčný dík buď Bohu,
že vaše bědy se mne netýkají,
že bez úhony ohněm jíti mohu.“
Ernest Hemingway, Zelené pahorky africké.
Dobrodružství Huckleberryho Finna byla vydána 18. února 1885. Na rozdíl od u nás všeobecně známých a filmem Páni kluci proslavených Dobrodružství Toma Sawyera, kde se Huck poprvé objevuje, jsou Huckovy příběhy z útěku po Mississippi mnohem drsnější a satiričtější. Dokonce byly pro užívání slangového jazyka hned po svém vydání nakrátko zakázány jako škodlivá četba a dodnes jsou na okraji zájmu dětských knihoven. Paradoxně i pro to, že se v této antirasistické knize hojně užívá slova „negr“ (Huck utíká s černošským otrokem Jimem). V nějakém průzkumu dokonce zjistili, že je to pátá nejzakazovanější kniha v Americe. Příběh je na rozdíl od svých předchůdců s Tomem vyprávěn v ich-formě (ukázka).Jednu větu bych si dovolil ocitovat. Pomáhat při útěku černochům bylo v Huckově době (30.léta 19. století) nezákonné a protispolečenské. Huck věřil v Boha, i když se k němu přes veškerou snahu neuměl účelně modlit. Svědomí mu ale říkalo, že Jim má právo na svobodu. A tak v jednu chvíli prohlásil: „Dobře tedy, půjdu do pekla.“
Dnes jsou nezákonné svazky neheterosexuálů. Společnost je nechce posvěcovat (a moje církev už vůbec ne). Věřím v Boha, ale přes veškerou snahu se k němu neumím účelně modlit. Svědomí mi nicméně říká, že i oni mají právo na posvěcení své lásky, ať už se mu říká jakkoli. Dobře tedy, stejně tam půjdu i tak.
Čtu si teď před spaním Danteho Peklo v překladu Jaroslava Vrchlického z roku 1890 a tam říká při návštěvě pekla Beatrice jednu věc, kterou bych si nechal vytetovat na biceps, kdyby se tam vešla:
„Neb třeba jest jen věcí těch se báti,
jež škodit jiným tají v sobě vlohu,
však u jiných lze bázně vší se vzdáti.
Tak stvořena jsem, věčný dík buď Bohu,
že vaše bědy se mne netýkají,
že bez úhony ohněm jíti mohu.“
Žádné komentáře:
Okomentovat