Sokrates z edice "Zpětná zrcátka"

Protože zítra je to 2405 let, co odsoudili Sokrata k smrti, usmyslel jsem si něco si o tom přečíst. A jelikož si vzpomínám na jednoho mého středoškolského učitele, který opěvoval Sokrata jako velkého demokrata, jenž vhodně zvolenými otázkami dostal kohokoli tam, kam chtěl, odrazil jsem se od tohoto schodu. Už tenkrát mě totiž napadlo, že Sokrates vůbec nemusel být demokratem, ale spíše demagogem. Vhodně zvolené otázky! Nejlépe ty, co si umím zodpovědět jen já sám. Platon psal dialogy. A já jsem našel jeden dialog psaný jedním člověkem, který se snažil přijít Sokratovu mýtu na kloub. Jakto, že Sokrates přežil období třiceti tyranů, kdy bylo na 1500 lidí zavražděno a na 5000 vyhnáno (celá desetina obyvatel)? Jakto, že jeho žák Kritias byl jedním z těchto tyranů? Jakto, že byl Sokrates naopak jediným, kdo byl odsouzen v době obnovené demokracie? Ten, který je v Platonovi nazýván „obtížným hmyzem“ nebo „ovádem“ tyranům očividně na obtíž nebyl! Demokratická vláda, která svrhla tyrany, vyhlásila generální pardon pro všechny kromě těch třiceti. A přesto byl Sokrates pět let poté odsouzen. I.F. Stone dokazuje, že to mohlo být pro jeho nedemokratické myšlení (krásně odhalené z citátů z Homéra, které Sokrates využíval pro svou politickou nauku). Autodialog tohoto amerického novináře z roku 1979 je zářným příkladem, jak můžete vhodně volenými dotazy dosáhnout kýženého efektu. Kdyby nic jiného, alespoň to odkrývá faleš, která může být stejně tak obsažena v autodialozích Platonových.