Věda a Kolumbové

Ano, vědci jsou takoví Kolumbové. Vezmou si něco do hlavy a pak světe div se nebo nediv, jdou si za tím.

Nemám rád promoce, ti páni profesoři v talárech oslovující se vznešenými latinskými adjektivy mi přijdou tak trochu, jako by se před supermarket postavila švýcarská stráž. V dnešní době prostě šaškárna, ale dobře, je to jen můj názor, jiné rituály mi tolik nevadí. Na vlastní promoci jsem nebyl, zalhal jsem, že jsem v zahraniční, od té doby jsem byl na dvou a zažíval jsem pocity turisty v kraťasech, kterého nepustí do chrámu sv. Petra, kde visí Kristus téměř nahý. Svět chce být klamán, nechť je tedy klamán.

Při poslední promoci jsem si vyslechl plamennou řeč jistého docenta, jak zažíváme konec industriální revoluce a jak nastává období společenských věd, z nichž v tu chvíli promovali studenti oborů jako je politologie, teorie a filosofie komunikace apod. Jeden promovaný doktor získal svůj nový titul za disertační práci na téma Věda a zdravý rozum. Rád bych si ji někdy přečetl. Jsem absolventem humanitního oboru, ale neberu jej jako vědu. Historie je pro mě spíš múzické umění. Ano, je to i věda, neboť stále objevuje, ale nepotřebuje ke sdělení objeveného termíny. A přináší člověku něco praktického pro život, aspoň Cicero si to myslel. Já jsem nad věcí a nedělám z historie takovou vědu, jakou bych asi coby promovaný historik měl. Přírodní vědy a vědy technické objevují a studují něco fyzického nebo specificky využitelného v praktickém životě. A co vědy společenské? Tuším, že někdo řekl, že metafyzika spočívá v kladení otázek, na něž se nedá odpovědět. A tuším, že sám Wittgenstein napsal, že nejvíce řekl tím, že mlčel o věcech, o kterých ostatní jen blábolí. A právě některé společenské vědy si kladou za cíl na metafyzické otázky najít odpověď nad slunce jasnější a blábolí a blábolí třeba i o tom Witgensteinovi. Dříve byla takovou ublábolenou vědou teologie, ale ta je dnes na úbytě. Lidé se dnes už moc nezamýšlejí nad Boží trojjediností a dokonce ani nad jeho existencí jako nad tím, co, je-li, přináší světu a našemu osudu a co, není-li, nás tedy ještě může trápit. Teologii dnes nahrazují moderní obory, z nichž k těm svrchu jmenovaným bych přidal třeba lingvistiku, proti níž jsem nedávno vedl donquijotský boj, sociologii či akademickou filosofii. Mají celý promyšlený systém, vybavený potřebnými termíny, a dokonce jim vše zapadá pěkně do sebe, asi jako astronomům před Galileim přesně vycházelo, že Země je uprostřed vesmíru (oni nelhali, ono to opravdu tak vycházelo, jen neměli dalekohled). Dokonce i to, co tu teď tvrdím, dokáží ve svých systémech analyzovat a zařadit do systému. Jsem vlastně vděčný objekt jejich výzkumu. A tak, aby mě uplně nezatratili, ještě tu napíšu, že nejsem proti studiu objektů jejich studia, ale jsem proti jejich systematizování a předávání v zapečeťených škatulkách z generace na generaci.

A teď zpět ke Kolumbovi. Kolumbus objevil pro Evropany Ameriku, aniž věděl o tom, že to je Amerika. Ale Kolumbus také objevil způsob, jak postavit vejce na špičku. K prvnímu bylo potřeba nápadu, zarputilosti a píle. K druhému pouze nápadu. První objev přinesl kukuřici, krocana na paprice, tabák, kakao atd. Vejce se po Kolumbově důvtipném objevu stále dělalo na tvrdo, na měkko a na hniličku. Dva velké objevy, ale jen jeden něco přinesl. Nastává éra společenských a informačních věd. Už nebude důležité něco přinést, ale postavit na špičku teorii o čemkoli, ale hlavně ji postavit pevně a neotřesitelně jako to vejce. Vaše Magnificence, Spectabilis, Honorabiles, pochopil jsem to, ale účastnit se toho nebudu.

...