V anketě na tomto soběpisníku odpovědělo z 50 hlasujících na otázku „Čtete poezii?“ dvacet jedna, že příležitostně, čtrnáct nikdy, osm jen nerado a sedm dokonce často. Sám sem často básničky dávám, a tak bych se měl teď omluvit těm osmi, kteří je čtou jen s krajním sebezapřením. Těch čtrnáct sem zřejmě zabloudilo a omylem se proklikalo až k anketě. A pro oněch osmadvacet čtenářů jsem si nachystal malý dárek. Přišel jsem na něj po přečtení rozhovoru s Ludvíkem Hessem, který nedávno v Kadani zprovoznil babybox. Už od roku 1964 existuje jeho časopis pro poezii, nyní v internetové podobě. Má dobrých dvě stě čtenářů denně a ode dneška možná o osmadvacet více. Přečetl jsem si hned několik básní z nového čísla věnovaného Pavlu Vernerovi a jeden verš mě moc zaujal, takže jej použiji pro svůj reklamní slogan (čímž Ludvíku Hessovi fušuju do jeho další branže, jíž je právě reklama – dělal reklamu třeba na tea tree oil, kontaktní čočky, Pelíšky, Kolju ad.).
V žádném snu se neusíná,
ovšem když se probudíš,
můžeš divokého vína
nalíti si plnou číš.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat