:.J-Lo Mour.:: Turnaj v malé kopané

16. června 2007

Turnaj v malé kopané

Po bojových pokřicích a krátkém předvedení maorského tance Kapa Haka, si tým divadla Navenek vytyčil hlavní cíl – postup ze základní skupiny. Do prvního zápasu vyrazili naši kanonýři s odhodláním a bylo to vidět. Devatenáct minut a čtyřicet vteřin bránili nadějnou remízu 0:0, ovšem osudných dvacet vteřin před koncem jsme inkasovali, a tak jsme odcházeli sice se ctí, ale také s pocitem velkého zklamání. Do druhého zápasu jsme přišli s novou taktikou – snažili jsme se soupeře zastrašit drsnou vizáží a po úvodním hvizdu jsme vystřídali celou čtyřku, což opravdu některé ostřílené malokopálisty zmátlo tak, že na chvíli úplně přestali hrát. Na závěr jsme zkusili power play s jedenácti hráči v poli, ale rozhodčí byl pozorný a po několika vteřinách nás vykázal z hřiště. Prohráli jsme asi 5:0. Do třetího zápasu ve skupině jsme vstoupili s nadějemi a hlavně s novou taktikou – hrát hodně rukama a filmovat fauly, jsme přece herci. Opravdu jsme se okázale váleli po každém doteku míče, Píďan nafilmoval i faul na brankáře, za nějž požadoval červenou kartu. V druhé půli jsme přešli na novou taktiku, a to hrát útočný fotbal, abychom dali aspoň jednoho fíka - řekli jsme si, že neopustíme soupeřovu polovinu hřiště - vydrželi jsme to do chvíle, než se náš brankář naštval, sundal si tričko a odešel do šatny. Ale opravdu jsme byli několikrát blízko branky, jen chyběla koncovka. Udrželi jsme tak čisté střelecké konto a prohráli v pěkném zápase asi 6:0. Protože ze čtyřčlenné skupiny postupovaly první čtyři týmy, svůj cíl jsme si splnili a postoupili jsme do play-off. Během pauzy jsme se rozhodl najít si na rozcvičení nějakého slabšího soupeře. Spatřil jsem na zadním hřišti jakousi drobotinu, jak se honí za míčem a bylo rozhodnuto. S dětským týmem jsme sice zase prohráli – 5:4, ale splnili jsme si sen a vsítili první góly. A poslední. V play-off sice soupeřův tým hrající rovněž v červených firemních dresech ustoupil před silou našeho jména a vypůjčil si někde žluté trikoty, ovšem při hře nás roznesl navzdory nové taktice. Podplatili jsme jejich gólmana, aby pustil aspoň jednu branku. Bohužel jsme se do ní za celých dvacet minut ani jednou netrefili. Góly soupeře už ani nikdo nepočítal. Skončili jsme zaslouženě na posledním místě. Pohár, o který se v tomto turnaji bojovalo, je putovní, a tak jsme se po delší rozvaze rozhodli, že než ho za rok zase do turnaje vracet, že ho tam rovnou necháme a půjdeme na pivo. Odpolední představení Mandragory přímo na hřišti bylo nakonec po prvním dějství přerušeno pro silný vítr a počínající déšť, ale pozvali jsme diváky na dokoukání slibně rozjeté hry na příští sobotu, kdy s ní zahajujeme františkánské léto v klášterní zahradě.

Nástup na nástup...