Na rozloučení s jedním kurzem anglického jazyka jsem dostal od mých studentů kromě slivovice i dvě staré knihy. Jedna z nich je Konfese literáta, jímž není nikdo jiný než Josef Svatopluk Machar. Dva epigramy mě cvrnkly do oka už na Splitu a navzdory svým názvům a letopočtu vzniku (1901) mi přijdou velmi nadčasové:
Časový
Falešná ňadra, zuby i vlasy,
falešny peníze, láska i čest
– falešno všecko je, můj milý synu,
tak faleš naposled jen pravá jest.
Jindy a nyní
Ve středověku získal ženu
hrdinný činů dlouhý řad
– toť hloupost, nám teď stačí zcela
za půl zlatého inzerát.
...
Žádné komentáře:
Okomentovat