Šachový slabikář od manželů Veselých stál u kolébky mých šachových znalostí. Tu od tatínka jsem někde ztratil, a tak jsem si dneska na Smíchově pořídil její intaktní výtisk, abych se mohl řádně připravit na další změření sil s Brďou, tentokrát zase po čase v hostinci Na Veselce v Řitce. Pravda, místo ní jsem si v autobusu nakonec vytáhl Dialogy karmelitek od Georgese Bernanose plné opravdu hlubokých myšlenek, o kterých tu určitě ještě uslyšíte. Třeba mě nikdy nenapadlo rozlišovat přemáhání a potlačování přirozenosti, a až z úst převorky Blanky mi to došlo.
První partii jsem zahájil jako bílý a hrál jsem španělskou hru, první zahájení, které mě táta naučil. Přinesla mi štěstí a po dlouhé kombinační hře jsem Brďu udolal. Ve druhé partii čtyř jezdců jsem však udělal školáckou chybu a prohrál jsem po pár tazích. Člověk překoná horu a pak zakopne o kamínek, říká na začátku Bernanosovy inscenace převorka Blanka. Dál, abych se nechlubil hubeným výsledkem, jenom řeknu, že mi španělská hra i nadále přála (i když na mě Brďa vyzkoušel i Berlínskou obranu a Alapinovu variantu) a že si z Řitky domů kromě vítězství vezu i několik signovaných obrázků od Brďovy Kačenky. Blanka - ne tedy převorka, ale Kačenčina maminka - mi nevěřila, že je její dcerka podobná Alence v říši divů. Tak Brďo, sám posuď.
Žádné komentáře:
Okomentovat