Jestli se třeba právě rozcházíte, mám pro vás pár myšlenek, které mi dnešní den nadělil ve svých krůpějích odražených o deštník mé šťastné lásky. Té děkuju za to, že můžu takhle veršovat a potápět se do stran odložených nebo dokonece zapomenutých knih.
Až umřu a v hustý dým
vysoká pec promění mé kosti,
tvůj povzdech s chutí odměním
svou dokonalou lhostejností.
A jako zbaví listopad
hřbitovní háj šťastného ševelení,
tvé mlčení a v srdci chlad
zůstanou navždy bez ozvěny.
S tou lhostejností to nebývá vždycky tak černobílé. Mně třeba není lhostejný osud té, kterou jsem zradil, a věřím, že můj osud není lhostejný té, kvůli které jsem to udělal, ale ve své roli nejlépe obstojím, když nebudu stát v cestě štěstí, které jim přeju. Koupil jsem si dneska na Smíchovském nádraží knížku Divine Love and Wisdom od Swedenborga v nádherně omšelé obálce z roku 1940 (jakoby poskvrněné a ztvrdlé andělským semenem). Kromě setkání andělů s Izákem Newtonem mě v ní zaujal i tento citát: „Cítit radost druhých jako radost svou, to je láska. Ale chtít aby naše radost byla radostí druhých, to láska není.“ Swedenborg sice mluví o lásce božské, ale Eros byl koneckonců taky bůh.
Nakonec tady mám povzbuzení z Epištol k nesmělým milencům od Karla Konráda, z níž pochází i titul celého tohoto článku.
V jedné arabské knížce je prý 800 pojmenování sladkostí lásky, nauč se, můj drahý, tomuto arabskému jazyku ... a uč se pilně a uč se každého dne!
Žádné komentáře:
Okomentovat