S Brďou jsme vždycky hráli otevřený hry, a tak pořádně jiný neumím. Stalo se jakýmsi nepsaným pravidlem, že to na mě soupeři poznají a hrajou proti mně s černými vždycky něco polozavřeného, co ani nevím, jak se to jmenuje, natož abych to uměl. Jirka Liška zahrál Aljechinovu obranu a po 13. tahu jsem se vzdal. Ve druhém kole Krajského přeboru poslední třídy proti mně soupeř z DDM Most „B“ (tentokrát zhruba stejně starej a ne na čtvrtý, ale už na třetí šachovnici) zahrál skandinávskou obranu. Nevěděl jsem, jak se hraje a to mi asi pomohlo, protože na moje nestandardní tahy nebyl připraven. Připravil jsem soupeře o pěšce a brzy jsem měl materiální převahu, které už se dalo jen těžko odolat. Je to neuvěřitelný, ale přestože to hraju jako ponocnej, mám v turnaji zatím stoprocentní úspěšnost. Ostatní až na jednoho zase prohráli, a tak jsme předposlední (a za námi jen kamarádi ze Žatce, na které se moc těším). Příště ale hrajeme s DDM Most „A“, tak tam mě konečně zase dokážou, že nic neumím.
Následující pasáž je asi spíš pro Brďu. Aaron Nimcovič, jehož učebnici jsem si pořídil, píše o skandinávské obraně hned na začátku první kapitoly v oddílech nazvaném Převaha v zahájení – ideál a Výměna s následným ziskem tempa. Jenže já jsem tu knížku rozečetl až po bitvě, a tak jsem místo výměny posunul královského pinčla vpřed a soupeře jsem asi zmátl.
I když hrál správně 2… Jc6 3. e5 Sf5 4. a3 e6 5. Jf3 f6 6. Sb5, pak přišla Dd7, 7. 0-0 Sg4 8. Sf4 a6 9. Sa4 g5 10. Sg3 Jh6? 11. exf6 Sd6 12. Sxc6 Dxc6 13. c3 Sxg3? 14. fxg3 Vf8 15. Dd2! Jf7 16. Jxg5 Jxg5 17. Dxg5 Sf5 a podle mýho už tady to bylo na vzdání... Soupeř byl ale nezmar a tak se hrálo až do 44. tahu asi dvě hodiny.
Učinil jsem předsevzetí. Protože hraju opravdu v kvalitativně nejhorší soutěži, naučím se s černýma figurkama taky jednu polozavřenou hru, kterou budu všechny šokovat. V učebnici o ní stojí, že se v současné době hraje zřídka: Přesto však bílý nesmí podceňovat soupeřovu výstavbu, protože při slabé hře by černý mohl brzy převzít iniciativu. Je tady řeč o Nimcovičově obraně. Tešte se, bílí soupeři. Teš se, Brďo!
Následující pasáž je asi spíš pro Brďu. Aaron Nimcovič, jehož učebnici jsem si pořídil, píše o skandinávské obraně hned na začátku první kapitoly v oddílech nazvaném Převaha v zahájení – ideál a Výměna s následným ziskem tempa. Jenže já jsem tu knížku rozečetl až po bitvě, a tak jsem místo výměny posunul královského pinčla vpřed a soupeře jsem asi zmátl.
I když hrál správně 2… Jc6 3. e5 Sf5 4. a3 e6 5. Jf3 f6 6. Sb5, pak přišla Dd7, 7. 0-0 Sg4 8. Sf4 a6 9. Sa4 g5 10. Sg3 Jh6? 11. exf6 Sd6 12. Sxc6 Dxc6 13. c3 Sxg3? 14. fxg3 Vf8 15. Dd2! Jf7 16. Jxg5 Jxg5 17. Dxg5 Sf5 a podle mýho už tady to bylo na vzdání... Soupeř byl ale nezmar a tak se hrálo až do 44. tahu asi dvě hodiny.
Učinil jsem předsevzetí. Protože hraju opravdu v kvalitativně nejhorší soutěži, naučím se s černýma figurkama taky jednu polozavřenou hru, kterou budu všechny šokovat. V učebnici o ní stojí, že se v současné době hraje zřídka: Přesto však bílý nesmí podceňovat soupeřovu výstavbu, protože při slabé hře by černý mohl brzy převzít iniciativu. Je tady řeč o Nimcovičově obraně. Tešte se, bílí soupeři. Teš se, Brďo!
Žádné komentáře:
Okomentovat