Algernon Charles Swinburne se v květnu 1867 doslechl, že ve Francii umřel Charles Baudelaire. Složil mu dlouhou báseň Ave atque vale, až římsky výpravnou elegii. Pak se ukázalo, že to byly klepy, že Baudelaire žije. Nicméně, báseň tu byla do foroty a Baudelaire opravdu umřel už koncem srpna toho roku, takže nezůstala u ledu až zas tak dlouho.
Není to špatnej nápad. Slyšel jsem, že si někteří novináři píšou do foroty nekrology (myslím, že třeba na Havla mají všechny český noviny už pár vysázenejch), tak proč by nemohla vyjít sbírka vzpomínkovejch veršů na dnes ještě žijící osobnosti s tím, že budoucí generace už nic nepoznají. Vlastně nic novýho, už existujou Nohavicovy epitafy, tak nic.
A.E.Housman, jehož jeden epitaf jsem jednou taky přeložil, psal o Swinburnovi dost kriticky, že opavdovej básník vystihne moře pár slovy, ale Swinburnovejch tisíc slov o oceánu nám dává tak akorát zdání, že nikdy nevystrčil nohy z Warwickshiru. T.S.Eliot zase vyzdvihuje Swinburnovy příležitostný eseje o Shakespearovi, který mají v sobě víc postřehů, než jakejch byli schopni celoživotní vykladači díla anglického klasika.
Tak nevím, chtěl jsem se k 100. výročí básníkovy smrti vyhnout hodnocení a místo toho přeložit kus básně s názvem Plavba přes kanál, ale vzhledem k tomu, že je to o bouřce v Lamanchskym průlivu a Věruška se trochu bojí naší plavby za čtrnáct dní, tak ji nebudu strašit. Navíc překládat Swinburna do češtiny je jako překládat Vrchlického do angličtiny - prostě vopruz.
Nechal jsem se teda jen inspirovat jednou básničkou o vlaštovce a dnešní první cyklistickou projížďkou na Strážiště.
Není to špatnej nápad. Slyšel jsem, že si někteří novináři píšou do foroty nekrology (myslím, že třeba na Havla mají všechny český noviny už pár vysázenejch), tak proč by nemohla vyjít sbírka vzpomínkovejch veršů na dnes ještě žijící osobnosti s tím, že budoucí generace už nic nepoznají. Vlastně nic novýho, už existujou Nohavicovy epitafy, tak nic.
A.E.Housman, jehož jeden epitaf jsem jednou taky přeložil, psal o Swinburnovi dost kriticky, že opavdovej básník vystihne moře pár slovy, ale Swinburnovejch tisíc slov o oceánu nám dává tak akorát zdání, že nikdy nevystrčil nohy z Warwickshiru. T.S.Eliot zase vyzdvihuje Swinburnovy příležitostný eseje o Shakespearovi, který mají v sobě víc postřehů, než jakejch byli schopni celoživotní vykladači díla anglického klasika.
Tak nevím, chtěl jsem se k 100. výročí básníkovy smrti vyhnout hodnocení a místo toho přeložit kus básně s názvem Plavba přes kanál, ale vzhledem k tomu, že je to o bouřce v Lamanchskym průlivu a Věruška se trochu bojí naší plavby za čtrnáct dní, tak ji nebudu strašit. Navíc překládat Swinburna do češtiny je jako překládat Vrchlického do angličtiny - prostě vopruz.
Nechal jsem se teda jen inspirovat jednou básničkou o vlaštovce a dnešní první cyklistickou projížďkou na Strážiště.
Vlaštovko, proč jsi přiletěla?
Ohlásit jaro jsi nám chtěla?
A na podzim zas pláchnout na jih
a opékat se v teplých krajích?
Za to, že zadarmo obletíš celej svět,
já mám mít od tebe zasranej parapet?!
To starý hnízdo sundám okamžitě dolů
a místo něj tam dám proužky staniolu.
Už je mi dobře a můžu nerušeně
zalézt si k televizi a k svý ženě,
v novinách vyluštit křížovku
a pak si z nich složit vlaštovku.
2 komentáře:
Proboha až na Strážiště?! Jaká to dálka... :-)
Asi hodinu mi zabralo napumpování duší... a jel jsem se tam schválně podívat, jestli už mají zase v oknech ty igeliťáky a staniol:) První opravdovej výlet byl na Bílou sobotu do Radonic a Mašťova na vigílie;)
Okomentovat