10. ledna 2010

Monogamie


Spisek s tímto názvem od St.K.Neumanna, který Věrušce přinesl Ježíšek, nám dle mého může něco říct i po osmdesáti letech:

Poněvadž normální lidský pud pohlavní je volnosnubný a změnymilovný, ale milostná vášeň kulturní je monogamická, může normální člověk žíti monogamicky (tělem i duchem) jen tehdy, je-li zamilován. Poněvadž však kulturní láska je věc stejně křehká jako silná, potřebuje zvláštního ovzduší a zvláštního umění, nemá-li brzy vyprchati; otázka monogamie je tedy otázkou tohoto ovzduší, jež musí býti složeno ze svobody, rovnoprávnosti, duchovního souladu, a tohoto umění, které ji ochrání před malichernými starostmi, neprozřetelným plozením, hrubou všedností a učiní z ní milostnou kázní a technikou radost svátečního dne stále se opakující. Zjednati předpoklady pro monogamický život znamená tedy zjednati předpoklady pro to, aby láska nezevšedňovala a nevyprchávala.

Dle Neumanna, dala by se ovšem napsati silná kniha, podrobná učebnice, o monogamickém svazku snubním jako uměleckém díle. Podle mého názoru, takovou učebnicí je bohužel až život sám, protože kdo studuje pouze umění milovat, snadno podlehne infekci jistoty, která plodí všednost, a kdo se zase někdy předávkuje léky na lásku, utápí se v chronické nejistotě, která vede ke zhoubné žárlivosti. Jsou šťastné lásky bez rádců a manuálů a nešťastné lásky sečtělých teoretiků. Není asi třeba hledat moudra, ale nepřestat hledat lásku, i když už si myslíme, že jsme ji našli. Když ji přestaneme hledat, tak ji ztratíme.

Žádné komentáře: