(v anglickém nářečí pampeliška)
Když mi bylo asi sedm let,
probouzíval jsem se uprostřed
noci a pohled na lajntuch
prozradil světu mokrý kruh.
Styděl jsem se za svou ledvinu,
které jsem to kladl za vinu,
do rána jsem pak spal na zemi
– kruh uschne a stud oněmí.
Netrvalo to dlouho, sotva pár neděl.
Přišly mi NE-KO-NE-ČNÉ. Kdybych jen věděl,
že další roky utečou jeden jako druhý!
Na prostěradle srdce mám teď – letokruhy!
Paplí je matka...
před 6 lety
5 komentářů:
To je Tvoje dílo?
Moje... Proč?
...až tohle ve mně vzbudilo lítost...na druhou stranu tomu tak docela nevěřím, honzíku...
Protože je to krásný.
Díky...
Okomentovat