Postřižiny sv. Kláry

Dneska je sv. Františka, jednoho z mých patronů, a mrzí mě, že jsem včera v podvečer nemohl kvůli divadelní zkoušce být v klášteře, kde se promítal Bratr Slunce sestra Luna od Franca Zeffirelliho. Naštěstí jsem měl to štěstí před více než rokem. Je to jeden z filmů, který mě vzal za srdce a dodnes mě mrazí, když si vzpomenu na některé pasáže. Třeba tu s vrabcem na střeše nebo tu, kdy se svatý František svlékne před shromážděným davem, aby otci vrátil oděv, který pro něj pořídil. A taky nezapomenu na krásu sv. Kláry a zdrženlivost jejího vrstevníka a duchovního vůdce. Víc už to komentovat nemůžu…

Už nechci, aby mi bylo rozuměno; chci rozumět... Už nechci být milována, chci milovat...