Sto let stará hesla a bludy

Koupil jsem si dvě knihy od Jozefa Kuffnera v jednom svazku a přiznám se, že jen kvůli jedné, která se jmenuje Scéna za scénou, byla vydaná v roce 1900 a jsou v ní postřehy z vývoje českého divadla, i ochotnického. Autora jsem neznal a i na internetu se dá najít pouze to, že byl fejetonistou Národních listů a měl slavnějšího bratra Hanuše. Včera večer jsem začal číst tu druhou knihu fejetonů. Člověk žasne, jak svěží vyjadřování může najít u sto let staré úvahové literatury. První fejeton Hesla a bludy v sobě například skrývá tohle proroctví:

Představte si na chvilku, že jsme se tady v Evropě dohodli. Protivy jsou vyrovnány, práva a povinnosti smluveny a zaručeny. Všichni spějeme vstříc ideálu vzdělanosti, blahu a spokojenosti národů, věčnému míru. (La, la! A pan Mommsen?) Ideál paní baronky Suttnerové je dovršen. Vše, co upomínalo někdejší barbarství, všechny zbraně, všechen sanytr, síra, dynamit, ocel, jsou odstraněny, všechny nástroje války navždy vypovězeny z našeho bytu, do vody hozeny, spáleny, Jsme společnost spanilomyslných, lidumilných, jedině míru a jeho slastí dbalých Evropanů. Sláva nám!

Ale sotva že naši sousedé v nejbližších dílech světa, dnes tak neškodní a snášenliví opozdilci v planinách asijských i v pralesích afrických, sotva že dostali čich – a dostali by ho co nejdřív, buďte ujištěni! - že jsme tak dokonale zjehněčili, že nám změkly všechny obratle v páteři, že už nemáme, než drápky z lidumilného těsta a zuby z humanního vosku: hádejte, co se stane?

Netřeba k tomu mnoho ostrovtipu.

Než napočítáme do sta, jako kobylky v hejnech se vyrojí ti různopletí dobrodějové ze svých tichých obydlí a doupat, přelezou hory, přeplují moře, která nás dělí, a než najdeme času napsati memoiry své naivnosti na odstrašující příklad potomkům – sežerou nás i s naší domnělou vzdělaností, na které si tolik zakládáme! Nezbudou po nás ani kostičky!

Nejsem xenofob, různopletí cizinci mi nijak nevadí a nepodivuji se nad jejich přítomností v naší společné zemi, ale ten strach před dvěma světovými válkami jako by byl naprosto aktuální i po stu letech.