Zhruba tak by se mohla jmenovat moje poslední sobota v indiánském jazyce. Probudil jsem se už v šest hodin a abych se dostal do správné nálady, poslechli jsme si s Věruškou celé Jeskyně od UJD. Nevím, proč na mě má Wankova muzika takový vliv, ale napadlo mě, že je to určitým mešním charakterem. Jako každá mše má své Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei, má i každé cédéčko Už jsme doma svoje charakteristické části, vždy nějakou sborovou píseň, vždy nějaký punk, vždy nějaký speed rock, to vše s duchovními texty a skladatelskými kudrlinkami. A pak ještě mě baví, že přestože se Wanek jako skladatel jistě bere maximálně vážně, stále má punkovou pokoru, která se odváží do roviny parodie na svůj vlastní talent. Pro sobotní ráno, po němž mě čekal sňatkový maratón, vynikající odpich.
Řeč, kterou jsem pro čtrnáctero snoubenců sepsal, byla na hraně. Kdykoli jsem někomu z kamarádů řekl, že budu mluvit o Apollu a Sojuzu, začali si mnout čelo na znamení, že jsem možná trochu přestřelil. A to já rád, je to ta hrana, na které se rád pohybuju, aby nebyl text nudný, podobně jako se Wanek pouští do kakofonie, rytmických zvratů a nesmyslných textů. Ve dvou řečech, které jsem psal na předchozí svatby jsem mluvil o dvojčatech Empire State Building a o drápání do mraků a o osudu sv. Barbory a sv. Mikuláše. Teď už mám i třetí sadu svateb za sebou a z reakcí novomanželů a svatebních hostí jsem nabyl dojmu, že se mi i tentokrát podařilo ten šok z druhé věty akrobaticky vyvážit a nebylo to jen básní Alearda Aleardiho zhuštěné do dvou slok, při níž nikdo ani nedutl. Mohu tady tedy ten projev zveřejnit.
Řeč, kterou jsem pro čtrnáctero snoubenců sepsal, byla na hraně. Kdykoli jsem někomu z kamarádů řekl, že budu mluvit o Apollu a Sojuzu, začali si mnout čelo na znamení, že jsem možná trochu přestřelil. A to já rád, je to ta hrana, na které se rád pohybuju, aby nebyl text nudný, podobně jako se Wanek pouští do kakofonie, rytmických zvratů a nesmyslných textů. Ve dvou řečech, které jsem psal na předchozí svatby jsem mluvil o dvojčatech Empire State Building a o drápání do mraků a o osudu sv. Barbory a sv. Mikuláše. Teď už mám i třetí sadu svateb za sebou a z reakcí novomanželů a svatebních hostí jsem nabyl dojmu, že se mi i tentokrát podařilo ten šok z druhé věty akrobaticky vyvážit a nebylo to jen básní Alearda Aleardiho zhuštěné do dvou slok, při níž nikdo ani nedutl. Mohu tady tedy ten projev zveřejnit.
Vážení snoubenci,
sešli jste se dnes tady v obřadní síni na kadaňském hradě, abyste navždy spojili svoje životy. Dnes, 17. července, se přesně před pětatřiceti lety spojily i dvě vesmírné lodi Apollo a Sojuz, jejichž posádky si podaly ruce na znamení přátelství. Zdánlivě pěkný symbol, ale je tu několik velkých rozdílů.
Mezi Vámi nezuřila před dnešním dnem studená válka. Naopak, váš vztah byl od počátku vřelý a prohluboval se tím, jak jste se oba poznávali, jak jste přicházeli na věci, které máte společné, i na ty, v nichž se lišíte, a kterými se můžete obohacovat.
Apollo a Sojuz se spojily na 44 hodin, Vy dnes spojíte svoje životy jednou pro vždy. A nespojíte je ve stavu bez tíže, protože svá rozhodnutí jste učinili s nohama pevně na zemi a ani dnes, přestože se tak trochu vznášíte, nemáte v plánu stavbu vzdušného zámku. Nebudete létat po oběžné dráze, budete se dál pohybovat po tomto našem světě, budete večer usínat a ráno se probouzet, nicméně jeden vedle druhého, abyste se mohli radovat z toho krásného, co Vás v životě potká, a abyste si byli oporou ve všech nesnázích a protivách, které si pro Vás osud přichystá.
Na model spojených vesmírných lodí se můžete zajít podívat do muzea. Vás tady vidíme všichni před sebou, nejen já, ale i všichni Vaši blízcí, kteří Vás pomáhali formovat, kteří Vám předali, co mohli a teď Vám drží palce do Vašeho příštího konání, těší se na Vaše potomstvo a jsou připraveni Vám pomoci, kdykoli je o to požádáte.
Manželství není vesmírná expedice, manželství není muzejní exponát, manželství je pozemská cesta, kterou jste si pro sebe vybrali a na které Vám všichni, jak zde stojíme, přejeme lásku, štěstí a požehnání. A když se Vám něčeho nebude někdy dostávat tolik, kolik byste si sami přáli, tak mějte pevné nervy, pevnou vůli a hlavně nikdy neutuchající naději. Vzpomínka na dnešní rituál, při němž složíte vzájemné sliby, nechť je pro Vás vždy živou a nechť Vám přináší radost a sílu vyrovnat se s bolestmi.
Mezi sňatky jsem se musel utírat ručníkem, jak jsem se potil. Po posledním jsem vyběhl a takto svátečně ohozen jsem přivítal v Tericéru 25 členů amerického jazz bandu z Chicaga. Osprchoval jsem se, až když jsem jim po dlouhém obědě dal rozchod na náměstí. Pak už jen krátká prohlídka kláštera a v osm hodin koncert ve františkánské zahradě. Lidí přišlo dosti a akce se povedla a obešla se i bez jediné kapky ze zlověstně se tvářícího mračna.
A jedna z unavené zkoušky...
