"Towser!"

Nevypadá to nijak poeticky, ale exklamace v názvu tohoto postu byla prvním slovem, které jsem pronesl na divadelním jevišti. V květnu tomu bude deset let. Ano, v roce 1996 jsem debutoval v Hellerově Hlavě XXII. jako záskok. Hrál jsem Majora Majora a rozhovor pokračoval:
"Prosím, pane?"
"Ode dneška si nepřeju, aby sem za mnou někdo chodil. Je to jasné?"
"Ano, pane. Týká se to i mne?"
"Ano."
"Rozumím. Přejete si ještě něco?"
"Ne."
"A co mám říci lidem, kteří sem za vámi přijdou."
"Řekněte jim, že jsem tady a ať čekají."
"Jak dlouho?"
"Dokud neodejdu."
"A co s nimi mám potom dělat?"
"To je mi jedno."
"Mohu je poslat za vámi, až odejdete?"
"Klidně."
"Ale to už tu nebudete, že?"
"Nebudu."
"Rozumím, pane majore."
... atd.

Včera se z Karlových Varů přijel na Školu pomluv podívat Hanče, režisér Hlavy XXII. Bude to deset let, co jsem ho viděl poprvé.